My budeme v Athénách při kvalifikaci jako vždycky. Co Crunchtime?
Tento zcela neškodný facebookový komentář zasel v našich řadách semínko, které pomalu klíčilo, až vyklíčilo v rozhodnutí, že Crunchtime jede taky. Cesta k tomu rozhodnutí však byla poněkud klikatá.
Vzpomínáte na paní Lenku, která jela do Tallinu slavit výročí svatby? Ta stejná paní Lenka dostala od manžela otázku.
„Budeš chtít jet s děckama na repre do Pardubic?“
„To je v pondělí, že? Blbý termín… To už spíš v pátek do těch Athén.“ (smích)
(Tohle jsou, přátelé, ženské zbraně na basketbalový způsob.)
„Tak jo.“
Dny běží, oba si nezávisle na sobě tajně googlujeme letenky, ubytování, památky a naťukáváme jeden druhého. Však sranda, ne?
„Ty jo, já bych tak jela. Athény, památky, teplo…“
„Smůla, no. Jsi učitelka.“
„Pane řediteli…“
„Kam to bude?“
„Do Athén.“
„Krása, šťastnou cestu!“
#skvelysef
Vypadá to jednoduše, jenže…
Na řadu samozřejmě přišla i pravidelně opakovaná mantra mnoha rodičů dětí, které prostě nemůžete poslat na prázdniny, když nejsou prázdniny…
„Já s nimi do letadla nevlezu. Vždyť nevydrží v klidu ani v autě.“
Když ale opravdu chcete, důvod si vždycky najdete. Třeba dárek za vysvědčení.
Takže Athény.
Jsme tady dobře!
Budíček ve tři ráno, zelenobílý taxík jako prevence před dlouhým přenášením spících ratolestí, žlutý bus a letiště ve Vídni.
„Hele, tamten pán vypadá jako ligový rozhodčí Filip Dombrovský.“
„Ale ten myslím nepatří mezi české FIBA rozhodčí. Ten jede jen někam na výlet.“
„Támhle je Martin Hoffmann z České televize. A tamto je Jakub Kanta z Českého rozhlasu. A ten v té šedé mikině, jestli se nepletu, píše pro ČTK.“
Jsme tady dobře.
V Tallinnu jsme se seznámili s fanouškovskou partou, která už má toho nacestováno po českých basketech opravdu hodně. Ukazuje se, že výběr dovolenkových destinací podle basketbalových utkání není vůbec špatný, takže i staří známí z fanouškovského minikotlíku v Estonsku se neplánovaně potkali už na schodech do letadla. Bohouš a Radek. Ještě včera na Královce fandili ZVVZ USK v play-off Euroligy žen proti italskému celku Schio, aby hned následující den vyrazili do Řecka podpořit mužskou repre.
„Ahoooj!“
„Kdo to je?“
„To je ta od tamtoho, jak jsme se tam minule potkali.“
„A joo.“
Kšiltovky s logem Crunchtime jsou malá nápověda. Nakonec se ale přece jen poznáváme.
Na letišti v Athénách už pak Bohouš telefonuje druhé části estonského kotlíku s jistotou: „Jsme tady. I s Crunchtimem.“
Zápas
Když znáte obrázky z řeckého basketbalu jen z internetu, čekáte všechno. Divočinu, dýmovnice a kravál. Když pak dostanete vstupenky s extra vstupem, pojmete podezření, že to je právě kvůli tomu, abyste nemuseli přímo mezi řecké ultras. Hala v obležení místní policie už to všechno jenom potvrdí.
Řecká hosteska se nám hned u vstupu omluví, že nemluví česky. Nevadí, my taky nemluvíme řecky.
Umístíme na zábradlí českou vlajku, naše fanouškovská část obléká dresy, pozdraví se s Jiřím Welschem, který si přišel se všemi českými fanoušky potřást rukou.
„Mami, to byl fakt on? On mě přišel pozdravit?“
Růžový začátek je trochu zkalen požadavkem řeckých fanoušků na odstranění naší vlajky. Nejprve si ji fotí a natáčí, pak ji nekompromisně sundají. Co už. Jejich hala, jejich pravidla, vlajky dáme přes sedačky.
Publikum v Pireu přivítalo české hráče sympatickým potleskem. Dlužno podotknout, že ty řecké poněkud hlasitějším. Nejméně jeden šťastlivec z první řady v dresu s Hellas na prsou byl spatřen, kterak ukořistil dokonce předzápasové selfíčko s hvězdou Euroligy Tomášem Satoranským.
Co organizace?
Ti Řekové už to asi někdy dělali. Domácí Hala míru a přátelství euroligového celku Olympiacos Pireus pro bezmála 13000 diváků se v klidu naplnila a v klidu se i vyprázdnila. Někteří domácí příznivci odcházeli sice zkušeně už těsně před koncem, ale i tak se vše zdálo naprosto plynulé. Ačkoliv na sociálních sítích řecké basketbalové federace před zápasem vyskočila informace, že je vyprodáno, prázdné sedačky, jak už to tak bývá, byly. A protože organizace byla v klidu, nikomu zásadně nevadilo, když místní během utkání přelézali přes zábradlí do jiných sektorů. Například do toho s hrstkou českých fanoušků.
Jak jsme psali výše, kdo viděl záběry z domácího utkání Olympiacosu, musel se ptát, jestli světlice budou i na repre. Jak však po zápase říkal Ondřej Balvín: „Čekal jsem, že to bude trochu bouřlivější. Ale zase na jednu stranu chápu, že sem nemůžou pustit ty ultras z Panathinaikosu a Olympiakosu, protože kdo ví, jak by to mezi nimi skončilo.“ Světlice sice nebyly. Randál byl. Asi jako když zařve 12 000 lidí najednou.
Českých fanoušků mohlo být expertním odhadem okolo 25 rozdělených do dvou kotlíků. Parta hlásící se k legendárnímu turnaji Streetballhus a ti ostatní. Vzhledem ke kapacitě haly připadalo na jedny české hlasivky zhruba 500 těch řeckých. Ale slyšet Češi byli, to ne že ne.
Našince překvapí při mezinárodním utkání kvalifikace Mistrovství Evropy absence angličtiny z úst domácího hlasatele.
Našince zklame absence roztleskávaček. To se s cestou do Tallinnu nedá srovnat.
Program pro fanoušky naprosto minimální. Žádná kiss cam, jen trička do hlediště.
Zkrátka a dobře. V Řecku zřejmě není potřeba fanoušky aktivovat, těm prostě stačí basket. Fandí, co jim hlasivky stačí, od začátku do konce.
Streetballhus v Athénách
Pánové, kdo vymyslel, že parta Streetballhus vyrazí do Athén na zápas repre?
Manželky. Prý, ať konečně vypadnem z domu. (smích)
(odpovídá Marek Trejtnar) Ne, udělali jsme si team building tady s klukama ze Streetballhusu. Tady Milan turnaj zakládal, organizoval 10 let a pak skončil. Já jsem to pak po čtyřech letech obnovil s Mikulášem a teď to dělám už 17 let. Kromě Milana jsou tady ještě Pavel, Filip a Jonáš.
Viděl jsem na Instagramu, že jste stihli i návštěvu.
Právě Mikuláš, co jsem s ním v roce 2008 Streetballhus obnovoval, se pak přestěhoval do Athén a už tam žije snad 15 let.
Takže ta řecká abeceda, co jste měli na vlajce, to byl nějaký vzkaz od něj?
To byl Mikuláš a jeho syn v řečtině.
Jaké si odvážíte dojmy?
Dojmy jenom pozitivní. Já jsem byl hrozně překvapený z přátelské atmosféry těch Řeků. Mikuláš říkal, nedělejte bordel, nebo tady na Balkáně dostanete do huby, ale bylo to v pohodě. Řeci se s námi chtěli pořád fotit.
Znáte se s někým z našich osobně?
Kyzi nám dělal patrona loni na Streetballhusu. Vážíme si hráčů, co se s námi přišli pozdravit. Právě Kyzi, Vojta Hruban nebo Martin Peterka. Volali jsme teda sice na všechny…
Trenérskou radu nemáte, co třeba změnit do Pardubic?
Noo, kdybysme dali o tři trojky víc, tak jsme vyhráli. To je ale spíš taková matematická rada. Seděli jsme ve třetí řadě na palubovce. Lístky za 120 éček, ale zážitek neskutečný. Řekové nedali našim ani centimetr zadarmo. Bylo vidět, jak na nich byli nalepení. Teambuilding se povedl, takže prý teď budeme jezdit všude. Užili jsme si to. A v Pardubicích samozřejmě budem! No a potom nejstarší street turnaj v České republice Streetballhus v České Třebové 27. ročník 5. – 7. července 2024. Lidi nás můžou sledovat na Facebooku nebo na Instagramu, ale hlavně ať přijedou v červenci do Třebové. Nezapomenou!
O fanoušcích ze Streetballhusu jsme věděli dopředu z Instagramu, ty tak těžké identifikovat nebylo, ale pak je tu ještě ten pán z letiště, co vypadal jako rozhodčí Filip Dombrovský. A byl to rozhodčí Filip Dombrovský.
Filipe, jaké sis odnesl dojmy ty? Může pro tebe sledování zápasu pouze z tribuny být vůbec profesně přínosné?
Basket jsem asi viděl už lepší, takže nejvíce na nás s manželkou zapůsobila hala a atmosféra. A sleduju právě i rozhodčí, jak na této úrovni pískají, jak se pohybují, komunikují atd. To ale dělám při každém zápase a nejvíc asi doma u televize u Euroligy. Pokud by ses ale chtěl zeptat na můj názor, jak to pískali, tak není v mojí kompetenci hodnotit výkony FIBA rozhodčích. Tady jsem navíc byl fanouškovsky zaujatý.
A jaké zážitky si odnáší paní Gabriela?
Pro mě je to zpestření výletu do Athén, kam bychom letěli i bez basketu. Podobně jsme si zpestřili už i jiné eurovíkendy. Třeba Berlín Euroligou nebo Londýn zápasem London Lions.
Cestovatelské okénko
Únor nelze nedoporučit. Letní návštěva zní nesnesitelně žhavě. Akropole za polovic. Únorové ubytování za třetinu letní ceny. Ceny v restauracích příznivé. Moře? Jak si kdo troufne. Ulice čisté, ačkoliv se v Athénách nepřehlédnutelně potýkají s graffiti. Vykopávky, kam se podíváš. I ty největší odpůrce dějepisu při procházkách Athénami napadají otázky typu Jak je to teda staré? A co bylo v tu dobu u nás? Lovci mamutů v jeskyni Šipka? Co je nejstarší budova u nás? O kolik je tohle starší? Stejně tak naskakují všechna ta slovní spojení jako Pythagorova věta, Archimedův zákon, Achillova pata, Hippokratova přísaha. Všechna ta jména jako Aristoteles, Platón, Sokrates, Ptolemaios, která člověk plánoval po škole rychle zapomenout, tady najednou odněkud naskakují. Samozřejmě z nich těží i turistický průmysl. Nebo kdo si pamatuje devadesátkové seriály Xena a Herkules? Jeho otec Zeus, druhý pád bez Dia. Matka Héra. Kentauři. Afrodita. A tak dál. Řecko je jednou z kolébek lidstva, civilizace, evropské kultury, lidského vědění, ať to zní jakkoliv pateticky. Můžeme se ptát, kde zaspali, že je svět dohnal, ale to je na jinou diskuzi. Při procházkách městem se zároveň vkrádají i současné filozofické otázky. Auta jsou u nás novější, trolejbusy i metro hezčí. Z čeho tady platí všechny ty Euroligy i fotbalové kluby? Čímž nelze opomenout Řecko jako kolébku olympijských her. Původní olympijský stadion pro 60 000 diváků, kde se v roce 1896 konaly první novodobé Letní olympijské hry (a zrenovovaný pro Hry v roce 2004) rozhodně stojí za vidění. Athény mají rozhodně co nabídnout a stojí za návštěvu. Spojení s basketem se přímo nabízí.
Jo a kdo tam pojedete, nevynechejte střídaní stráží před řeckým parlamentem. To se jen tak nevidí…
Uvidíme, kam (pokud) to bude příště.
