Strávit mládí na palubovce nemusí být nutně předpokladem pro trenérskou kariéru. Jan Moucha se zamiloval do basketbalu v době, kdy už bylo na hraní pozdě. Vášeň a Youtube jej však dovedly na pozici asistenta v Národní basketbalové lize dřív, než stihl odtrénovat jediný trénink. Několikrát byl ve správnou dobu na správném místě. „Potkal jsem po té cestě strašně moc lidí a měl jsem hrozné štěstí, že všichni mi vždycky vyšli vstříc, když to bylo potřeba. Měl jsem obrovské štěstí na lidi a příležitosti.“ Dnes je Honza Moucha šéftrenérem mládeže v ambiciózním klubu z Pardubic, kde zároveň obnovili s Janem Šotnarem úspěšný tandem z Ústí. Pro CrunchTime se ohlíží za svou nevšední cestou, zavzpomíná na Slunetu a detailně popíše svou doménu, jíž je proces rekrutování zahraničních hráčů.
Když byl Honza Šotnar v podcastu Pod Košem u Jirky Kalemby, tak propálil, že jsi basket nikdy nehrál. Jaká byla tvoje basketbalová cesta?
Basket jsem začal hrát na střední asi v 17 letech. Měl jsem obrovskou výhodu v tom, že jsem byl hodně slušný v angličtině a rozuměl nejen komentářům NBA, ale i článkům a hrozně mě bavilo si číst i hlubší analýzy z hlediska taktiky nebo statistik. Bavíme se o době okolo roku 2011, kdy to bylo všechno v plenkách a já to hltal. Moje začátky s basketbalem byly přes NBA. Až potom jsem začal hrát na sranda úrovni. Moje hráčská kariéra nestojí vůbec za řeč.
Fanoušci by mohli znát tvůj Youtube kanál, tak jak ta cesta pokračovala?
Pak přišel velký skok. V době covidu jsem učil na gymplu a byl hrozně zažraný do basketu. Zkoušel jsem psát pro české portály, měl jsem svůj blog o basketu a snažil se v basketbalovém veřejném prostoru fungovat. K tomu jsem byl hodně aktivní na Twitteru. Každý den jsem tam psal něco o NBA. O české lize nebo Eurolize vůbec. Jirka Kalemba během covidu udělal na Twitteru výzvu, kdo by měl z řad fanoušků zájem přijet na Kavčí hory a natočit s ním podcast. Přihlásil jsem se já a Michal Bernáth, který se dnes objevuje ve Studiu basketbal, píše pro Forbes a s Lukášem Feštrem mají podcast Two Men Game o NBA.
Takže to byl vlastně impuls od Jirky Kalemby, že bych mohl basketbalový obsah tvořit systematičtěji. Chvilku na to jsem si založil Youtube kanál Basket 101, kde jsem začal rozebírat taktiku, trendy na palubovce, ale i platový strop nebo hráčské výměny. Z dnešního pohledu už ta videa za moc nestojí, ale tenkrát to byla první vlaštovka, kdy to v tom mediálním prostoru nikdo nedělal a nasbíralo to 1300 odběratelů, což si myslím, že je i na dnešní dobu relativně slušné.
Nesouhlasím. Ta videa jsou dobrá i dnes. Sice přibývají podcasty, ale všechno to jsou „mluvící hlavy“ hodnotící, jak kdo hrál, jakou má formu, preview, review atd. Videa, kde by se rozebírala taktika, obrana, sety, to u nás nikdo nedělá nebo o tom nevím.
Pojďme dál. Jak ses dostal ke Slunetě?
Videa na Youtube mi otevřela dveře. Napadlo mě, že udělám na svůj kanál rozhovor s Lambem Autreym, který byl tehdy u nás v Ústí. Bavili jsme se půl na půl o jeho životě v Čechách a basketbalu, kdy jsme rozebírali i některé situace. To mi otevřelo dveře ke Slunetě, která se mi ozvala, jestli bych takový obsah nechtěl dělat pro ně pravidelně. Řekl jsem, že jo a udělali jsme asi tři díly podcastu.
Takže jsme se dostali do Slunety. Čekám na třešničku a přesun z podcastera na lavičku.
V sezóně 2020/2021 se událo na Slunetě menší zemětřesení a v únoru 2021 skončil trenér Tonda Pištěcký a tehdejší rozehrávač Michal Šotnar. Novým trenérem se stal Honza Šotnar, kterého jsem v podcastu uváděl jako nového kouče Slunety. Byl to asi hodinový pokec. Padli jsme si do noty a i z basketbalové komunity jsme měli dobré ohlasy, že se to lidem líbilo, že jsme měli dobrou chemii. Hned po natáčení se mě Honza zeptal, jestli bych mu nechtěl na Slunetě pomoct z hlediska analýzy, videa, video koučinku atd. Řekl jsem, že jo a půl roku to dělal zadarmo.
Ty jsi prostě yesman.
Série náhod a štěstí a já měl možnost sedět na lavičce v nejvyšší soutěži, aniž bych měl odtrénovaný jediný trénink jakékoliv kategorie basketbalu ever. Seděl jsem tam díky tomu, že jsem stříhal videa, skautoval sety soupeřů, dělal skauting report na hráče a dokázal se s Honzou Šotnarem bavit o basketu na úrovni křížků, koleček, taktiky a on asi takového člověka k sobě potřeboval. Co vím, tak to ani dnes není standard a pořád jsou trenéři, kteří k sobě nikoho nemají a dělají všechno sami včetně stříhání videa a my jsme už tenkrát fungovali dobře jako tandem.
Ale dnes už něco odtrénováno máš. Kdy jsi začal?
U Honzy jako video asistent jsem začal na jaře 2021 a od nové sezóny 2021/2022 jsem si začal dělat trenérské licence a začal fungovat jako trenér mládeže a video kouč u áčka. Pak už to šlo ráz na ráz. V sezóně 2024/2025 mi na Slunetě nabídli se tomu věnovat naplno, takže jsem ukončil angažmá učitele angličtiny a ZSV na gymnáziu a stal se profesionálním trenérem basketbalu a letos to pokračuje v Pardubicích.
Hrát tě nikdy nelákalo?
V sedmnácti jsem zjistil, že basketbal je úžasný sport. Je to kombinace atleticismu, geometrie, matematiky, elegance a to mi hrozně imponovalo, ale začínat v tu dobu závodně už nedávalo smysl. Po maturitě jsem šel studovat na vysokou do Pardubic, kde jsem si vždycky dával jako tělocvik basketbal, takže jsem šest semestrů hrával třikrát týdně basket a ještě nedávno jsem si chodil aspoň jednou týdně pinknout.
Poslední otázka k tomuto tématu. Pořád nevím, jak se ti to stalo. Kde byl ten první moment?
(Smích) Jednoho dne jsem si nainstaloval NBA 2K10 s Kobem na obalu a tak se to stalo. To byl můj první kontakt s NBA.
Určitě máš naskautováno, kteří renomovaní trenéři nemají za sebou žádnou velkou hráčskou kariéru. Jedno jméno mě napadá určitě, ale řekni ho ty.
Erik Spoelstra. Taky začínal jako video guy, ale on to v Evropě hrával na docela vysoké úrovni. Třeba Tuomas Iisalo je původem kondičák.
Pojďme do současnosti. Pardubice, ambiciózní klub, Honza Moucha šéftrenér mládeže a asistent u áčka. Co je náplň tvojí práce?
Chceme, aby do mládeže protékaly věci z áčka. Herní koncept, mentalita, návyky, systémy, pravidla. Aby kluci, kteří jsou tady vychovávaní od patnáctek, jasně věděli, že je tady nějaký trend basketbalu, který chceme všichni hrát. To neznamená, že učíme malé děti sety áčka, nebo že by devatenáctky hrály stejné sety jako áčko. To samozřejmě nejde a není to ani žádoucí. Kluci se musí pořád rozvíjet jako basketbalisti a ne jako články v nějakém stroji. Zároveň jsou ale věci, které jsou společné napříč organizací a které fakt chceme, aby platily už od těch žákovských i mladších kategorií. To je jedna moje velká primární odpovědnost. Myslím si, že se to daří nastavovat, ale je to samozřejmě proces a nevymýšlíme nic nového. Je to o důslednosti a dobré komunikaci mezi trenérským štábem A-týmu a trenéry mládeže. Máme výhodu, že jsme celkem úzký homogenní trenérský tým. Je nás šest profesionálních trenérů, umíme si vyhovět, ve většině věcí si rozumíme a shodneme se.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak se vlastně rodil tvůj přestup do Pardubic. Zjišťoval Honza Šotnar, jestli bys šel za ním?
Před rokem, když Honza Šotnar šel do Pardubic, bylo tady jen jedno volné místo pro asistenta a vybral si Honzu Dvořáčka, který je určitě zkušenější trenér než já a má větší přesah než mám já jen do rekrutingu. Jeho přesah je i do skill developmentu, má bohaté zkušenosti s rekrutingem u mládeže, takže naprosto pochopitelně si vybral jednoho člověka, který byl určitě i pro vedení stravitelnější. Letos se otevřela další pozice, takže jsem měl zase to zmiňované štěstí, že jsem tu pozici mohl vyplnit já.
Asistentem Honzy Šotnara jsi byl od roku 2021 a licenci sis začal dělat v sezóně 2021/2022. Teď je sezóna 2025/2026, takže trénuješ čtvrtou sezónu?
První rok jsem netrénoval vůbec a byl jsem jenom video guy. Od sezóny 2021/2022 jsem trénoval každý rok nějaký tým. Začínal jsem u holek U14 a U15, pak postupně kluci U17, U19 a i teď v Pardubicích jsem kromě šéftrenéra mládeže i hlavní trenér U19. S devatenáctkami hrajeme extraligu U19 a ještě jsem asistentem u U23, kteří hrají 1. ligu. A pak jsem asistentem u áčka.
Jaká je prostupnost nebo propojenost mezi týmy U19 nebo U23 a A-týmem?
Minimálně jednou týdně spíš dvakrát trénuje 8 kluků z mládeže U19 a U23 s áčkem. Mají samozřejmě školní povinnosti. Ti ze sportovního gymnázia se uvolňují snadněji, ti z normálního gymnázia méně snadno, někdo má individuální plán, někdo dojíždí. Předpokladem je, že ten basket je podobný nebo stejný. Nemůžeme v patnáctkách vymýšlet něco, co áčko nedělá. Musíme to mít propojené, aby kluci mohli přijít na trénink a okamžitě věděli, co se hraje, jaká je obrana. Samozřejmostí je, že trenérský tým áčka musí být ochotný kluky zapojit. Bylo by k ničemu, kdybychom je dvakrát týdně uvolňovali ze školy a oni pak na tréninku seděli. Tak to ale není. Přijdou a jsou plnohodnotnými členy tréninku. Je tam třeba patnáct lidí a má to obrovské tempo. Snažíme se co nejvíce přiblížit zápasovému tempu. To je velká výhoda i pro A-tým a skvělá škola pro mladé kluky. Není to nic, co bych zavedl já. To už tady fungovalo loni, kdy jsem tady ještě nebyl. Mým úkolem je připravovat kluky na tréninku U19, aby byli ready trénovat s chlapy.
Můžeš prozradit nějaká jména, kdo se jeví v pardubické mládeži, že by to mohl dotáhnout do NBL nebo i dále?
V tuto chvíli máme dva kluky, kteří už jsou oficiálně členy A-týmu. Slovenský reprezentant U18 Filip Horváth a český reprezentant U18 Matěj Kolík. Tihle kluci hrají za U19, ale jsou i členy A-týmu. Pak je tam skupina asi šesti hráčů, kteří se účastní tréninků áčka. Tady bych zmínil jméno Hugo Lejsek, který je na hraně reprezentace. Byl na všech kempech U18, ale nedostal se do finální dvanáctky. Všichni jsou ročníky 2007, takže jsou druhým rokem v U19. Jsou tedy na vrcholu mládežnické kariéry a čeká je plnohodnotný přechod k mužům.
Už jsi popsal svou roli šéftrenéra mládeže Pardubic i roli asistenta u áčka. Jaká je ale tvoje role v týmu Honzy Šotnara. Skromnost stranou. Předloni jste spolu hráli finále NBL v dresu Slunety, loni byl Honza Šotnar v Pardubicích bez tebe a bylo to velký špatný. Letos už jsi u něj v týmu a zatím to vypadá velmi dobře.
(Smích) Takhle zjednodušit to určitě nejde. Těch důvodů, proč to loni nešlo a letos to jde, je víc. Jedna z mých hlavních rolí je pomáhat s recrutingem, ale nikdy to není o jednom člověku. Je tam Honza Šotnar, Honza Dvořáček je první asistent a pak já. Já jsem přišel v květnu a kluci už měli třeba pro pozici pivota short list tří jmen. Já jsem vypracoval analýzy na každého z nich a vybrali jsme toho, který se nám všem třem líbil nejvíc. Tady je můj podíl celkem malý. Podobně to bylo s rozehrávačem. Kluci měli Treye Bonhama na radaru už před tím, než jsem přišel. Já jsem na něj udělal v květnu analýzu a asi není potřeba génia, aby řekl, že Trey Bonham je výborný hráč. Měl za sebou úžasnou college kariéru a už tady byl na stole. Já ho jen potvrdil. Na další pozice už bylo na mě práce více.
Dobře, nestavme to tak, že to Pardubicím nešlo, dokud jsi nepřišel. Přesto, v čem je tandem Šotnar + Moucha jiný v dresu Pardubic než v dresu Slunety?
Honza Šotnar se od té doby hodně posunul. Hodně vyrostl s působením u nároďáku. Z hlediska taktiky, struktury tréninků, plánovaní tréninků. Když se podívám zpětně na roky ve Slunetě, tak jsme někdy možná malinko ztráceli čas. Teď je Honza mnohem efektivnější trenér, než byl. Sám říká, že španělská škola mu dala hrozně moc v efektivitě tréninků nebo práci s videem. Jsme teď mnohem stručnější. Některé pracovní postupy jsou jiné, než bývaly. Ale taky je obrovsky znát, že jsme teď tři. Tři Honzové ze severu. Takže i na mě je ta nálož práce mnohem menší, co se třeba týká game to game přípravy, skautingu apod. V tomto je to trochu jednodušší, ale jinak je to dost podobné. Rozumíme si, mluvíme pořád ve stejném duchu, co se týká řešení obranných situací. Pořád vnímám, že moje role je nesouhlasit a být zdravá oponentura. Kromě toho, že jsme efektivnější a jsme tři, to o tolik jiné není.
Když byl tehdy Honza Šotnar u Jirky Kalemby, říkal, že jsi basketbalový nerd a basket spolu řešíte do takové hloubky, že by to hráči nepobrali. Jaký je váš trenérský deep talk, co je pro hráče už zu viel?
Třeba playbook soupeře. Jako trenéři když jdeme do utkání, máme za cíl, že musíme znát kompletní playbook soupeře včetně toho, jak se akce hlásí. Samozřejmě se nám to ne vždycky povede, týmy často něco neukážou nebo přidají něco nového, ale ty nemůžeš s hráči projít patnáct akcí. Dáš jim walk through a vybereš tři věci, kde si myslíš, že by tě mohli nachytat nebo by mohly být pro nás problém. Těchto pár věcí si s nimi projdeš na videu. Já mám ve své složce kompletní playbook všech týmů, ale to nemůžeš s nimi dělat.
Jsou ale hráči, kteří přijdou a ptají se, co ještě hrají, co znamená, když dělají tohle atd. Třeba Martin Nábělek, který je obrovsky vnímavý a sám ti řekne, hele, myslím si, že to hlásí trochu jinak, tohle byl jiný set. Jsou hráči, kteří to vyhledávají, ale obecně třeba zahraniční hráči nejsou na tohle vůbec zvyklí. A pak jsou tzv. přírodňáci, kteří hrají instinktivně. Po těch nemůžeš chtít, aby se učili playbook soupeře.
Chápu to správně, že příprava na zápas je víc o vás než o soupeři?
Je to tak. Zhruba sedmdesát procent je o nás a třicet o soupeři. V play-off se pak ten poměr mění. Tam už chceš fakt znát tendence hráčů. Tam už to jde do hloubky.
Krátká odbočka z Pardubic. Jsi trenér U19, asistentem u U23 v první lize. Vaši prvoligoví už z českého poháru vypadli. Dej mi ale odborný pohled na výhru Válečníku Děčín z první ligy proti Slavii z NBL. Hrál tam zkušený veterán Robert Landa, Tedy Slowiak je už relativně zkušený v NBL, ale zbytek týmu jsou mládežníci, kteří maximálně nakukují do NBL. Pokud můžeš hodnotit konkurenci, jak se na to díváš, jak se to mohlo stát?
Musím vystřelit poklonu samozřejmě. Na rovinu říkám, že způsob, jakým funguje Děčín a jejich mládežnický program, je obrovská inspirace. Tonda Pištěcký odvádí skvělou práci. Vím, že fungují podobně, že kluci taky hodně trénují s A-týmem a pro kluky z U19 je obrovský benefit hrát první ligu. Těch týmů, které tu možnost mají, není tolik. Je to skvělá story, že dokázali šmiknout Slavii. Přiznám se, že jsem utkání neviděl, ale dokážu si představit, jak to asi vypadalo, že to bylo od Děčína brutálně odmakáno v totálním nasazení celých 40 minut, což ne každý tým NBL dokáže snést. Koneckonců jsme to viděli, když Písek přišel do ligy. To je podobný styl, i když samozřejmě na jiné úrovní. Úsilím můžeš překvapit leckoho, zejména tým, který není úplně dobře mentálně nastavený. Takže super, moc gratuluju, Děčín zaslouží určitě pochvalu. V extralize U19 je Děčín spolu s GBA našim největším konkurentem.
Jaké jsou největší problémy mládežnického basketbalu v České republice?
Kdybych měl odpověď, tak bych ji asi poslal na federaci. To je strašně složitá otázka. Řeknu jednu věc. Členská základna. My si pořád nalháváme, že basket je sport číslo tři. Podle nějakých metrik možná, ale když se podívám na členskou základnu, tak fotbal a hokej samozřejmě vyzobávají obrovské množství kluků. Každý kluk, který chce být hokejista, ale z nějakého důvodu nemůže, ať už je to čas, logistika, peníze, tak jde hrát florbal. Já jsem vídal florbalové tréninky v Ústí a vídám je i v Pardubicích a tam je kluků jako smetí. Něco dělají dobře, protože ty tréninky i dobře vypadají. Bavili jsme se o tom v našem realizačním týmu a je to tak mladý sport, že tam nejsou dinosauři v řadách trenérů. Všichni trenéři jsou čerstvě vyškoleni, asi mají moderní metodologii, vědí jak zaujmout, vědí jak trénovat a často slýchám, že ty kluky to hrozně baví.
Další věc je kondiční a fyzická připravenost, ale to si myslím, že už velmi slušně doháníme. ČBF v tomto dělá dobrou práci, vypisuje každý rok školení, které produkuje několik nových kondičáků často basketbalistů, takže to jsou pak kondičáci zaměření na basket. Když se ale podíváme na evropský basket, tak u konkurence jsou úplně jiní atleti. Můžeme se bavit o genotypu, genofondu, ale realita je taková, že ten basket se hraje v trochu jiné rychlosti, jinou silou, dynamikou než s jakou to „mastíme“ my tady v Čechách.
Mládežnický trenér z Ostravy Patrik Smažák mi vyprávěl jejich zkušenosti s CZ.Academy, jak kluci pendlují, resp. jsou v akademii, hrají za akademii a pak přijedou jednou za čas na zápas do mateřského klubu. Trenér je „musí“ stavět, protože akademie, ale kluci, co tam týden dřou na zápas, jsou naštvaní, takže složitá situace pro kolektiv, trenéra i toho jedince akademika. Můžeš přidat jiný pohled nebo zkušenost s CZ.Academy?
Popisovanou situaci znám moc dobře z Ústí. To jsme měli úplně stejně.
Mně ten projekt vůbec nevadí. Ale myslím si, že cílem nás všech klubů by mělo být postavit takový program, aby kluci neměli důvod odcházet do CZ.Academy. Ten program je samozřejmě velmi štědře dotovaný a ty peníze v klubech nejsou, což je ale spíš společenská otázka, jak toho docílit, aby ty peníze v klubech byly. Jak docílit toho, aby kluby byly personálně, vybavením a zázemím na takové úrovni jako CZ.Academy. Uznávám, že kdybych byl kluk ročníku 2008, 2009 a můj klub mi nenabízel, co mi dokáže nabídnout CZ.Academy, tak proč bych tam nešel rozvíjet svůj talent. Chápu to z hlediska hráčů i rodičů. Je to i benchmark z hlediska zázemí a servisu a my všichni Pardubice, USK, Opava, Brno bychom měli dělat všechno pro to, abychom se tomu vyrovnali a aby tam naši kluci nemuseli odcházet, aby to byl prostě jen jeden z mnoha programů. Já určitě s CZ.Academy žádný krevní spor nemám, spíš je to inspirace.
Několikrát zaznělo Ústí. Předloňská stříbrná sezóna. Do finále vás táhlo duo Ty Nichols a Lamb Autrey. Lamb asi pomalu končí a je někde v Kosovu. Ty Nichols řádí za řecké Peristeri ve FIBA Europe Cupu. Dlouhodobě nejvýraznější osobností Slunety je ale asi generální manažer Tomáš Hrubý. Nemůžu se na něj nezeptat. V Ústí ho adorují, v Děčíně démonizují, federace se hrozí jeho účtu na X a fanoušci se baví. Jaký je? Jaký byl tvůj první kontakt s ním a co říkal, když přišel Honza Šotnar, že chce za asistenta „toho podcastera“?
Poprvé jsme se potkali právě skrz podcast a jeden díl jsme točili i s Tomášem. Takže jsme se trochu znali, když Honza Šotnar přišel, že by k sobě někoho potřeboval a já bych byl vhodný typ. Myslím si, že s tím byl úplně v pohodě. Žádnou peprnou vzpomínku na to nemám.
A úplně obecně o Tomáši Hrubém. Sluneta nepatři ke klubům, za kterými by stál silný partner, dával by tam finance a všechno by šlo. Myslím si, že s tím málem, co je v Ústí k dispozici, dělá Tomáš Hrubý okolo áčka docela dobrou práci. Vaří z toho basketu docela dobrou polévku a lidi chodí. Samozřejmě má povahové vlastnosti, které některým lidem nevoní, to je jasné, ale dost velkou část svoji práce dělá dobře.
Tak mi ještě řekni Tomáš Hrubý u auta, když jsi v jeho dresu a když nejsi v jeho dresu.
Soupeřům asi leze na nervy, rozhodčí na něj mají pifku, protože jsou terčem jeho kritiky, ale nedokážu vyhodnotit, jestli ten tlak na rozhodčí od auta je pozitivní nebo negativní. Když jsi na střídačce, tak se soustředíš na hru. Nevím, jak to vnímají hráči. Co říkají cizinci na to, že jejich GM je takto vášnivý a prožívá to.
Když se bavíme o cizincích a rekrutování, zajímá mě téma cizinci poprvé v NBL. Byli jste neporažení, dokud jste nepřijeli do Brna. Brno bylo lepší sportovně, to se stává. Pak ale přišla nečekaná porážka na Tatranu, kde to bylo první ostravské vítězství. A třetí vaše porážka byla v Písku. V případě Tatranu zazníval názor, cizinci z Pardubic byli poprvé na Tatranu. Jaký je to střet pro ty kluky ať už teď za Pardubice nebo dříve v Ústí, když přijedou poprvé na Tatran, do Písku, do Děčína, to těchto specifických hal nebo i fanouškovského prostředí?
Když je na to připravujeme, tak vždycky říkají, to je v pohodě, já jsem hrál před 20000 lidmi, já jsem hrál támhle finále, první divizi NCAA atd. A potom přijde ta realita. Nejvíce je v tomto specifická Maroldovka, ale samozřejmě Tatran taky. Atmosféra v Děčíně, když jsme tam byli se Slunetou, tak to je věc, která ty Amíky úplně sestřelila. Rivalita. El Nordico, plná hala, 1200 lidí, totálně narváno, všichni jsou blízko, hodně vertikální tribuny, všichni na ně řvou, dost často navíc nepěkné věci. Je úplně jedno, jestli někde hráli před 15000 lidmi finále čehokoliv. Tohle tam dolehne na každého. Je to těžké.
Pojďme detailněji k tvému oboru rekrutování hráčů. Všechny kluby, když jde o cizince, tak se dušují, že mají mechanismy, neskočí jen na highlighty na Youtube, mají osvědčené agenty, obvolávají trenéry, spoluhráče, všechno třikrát ověřené atd., aby nesáhli vedle. Přesto všichni pravidelně sáhnou občas vedle. Všichni kromě Písku samozřejmě. V Pardubicích to bylo loni jak na orloji. Sice jsi tam nebyl, ale oba Honzové ti museli o tom vyprávět. Tak pojďme to téma rozebrat.
Když to vezmu od začátku, je hrozně jednoduché udělat chybu v tom, jaký typ hráče chci vůbec přivést a mít jasno v tom, jakým způsobem chci ten roster složit. To je to nejtěžší a je to první krok, který musíš udělat v momentě, kdy víš, že chceš přivést tři, čtyři Američany. Ujasnit si jak budou zapadat do basketbalu, který chceš hrát. Tam je strašně jednoduché udělat chybu a pro spoustu týmů je obrovský potenciál, aby to dělali líp.
Nechci nikoho poučovat. Sám jsem udělal minely, hráče, kteří se mi nepovedli. Jsou ale dvě označení, na které jsem skoro až alergický, když slyším někoho, že chtějí přivést hráče typu dominantní pivot nebo zkušený rozehrávač. To mi bliká červená kontrolka, že je tam obrovský potenciál pro průšvih. To jsou dvě obrovské pasti. Odpověděl sis na otázku, proč je chceš? Jak to zapadá do tvého rosteru? Je to opravdu jediné a hlavní kritérium, které pro mě rozhoduje? Co bude ten člověk hrát, co bude na té palubovce dělat? Často je chyba už v prvním kroku, co chci přivést za hráče.
Vím, koho chci a proč ho potřebuju. Jdeme na druhý krok.
Pokud mám mluvit za sebe za Pardubice, kde cítím svůj větší podíl, tak jsou to hráči na pozici 3/4 Moffatt a Bryant. Jasně jsme si určili, jaký typ hráče chceme, a teď přichází statistická analýza. Tobě přistane od třiceti, čtyřiceti agentů 150 jmen. Musíš se dívat na kontext soutěže, kde hráli a jak tam působili. To jsou ty hlavní klasické statistiky. Pak se bavíme o detailnějších statistikách, které se týkají toho, co bude ten hráč dělat pro tvůj tým. Sháníš např. hráče, který bude dělat několikrát za zápas pick’n’roll, clonu na míč. Potřebuješ hráče, který v tom má určitý objem a existují důkazy o tom, že to dokáže dělat dobře na úrovni soutěže, která odpovídá NBL. Potřebuješ ho vidět v konkrétních situacích, které pro tebe bude dělat. Potřebuješ to vidět stokrát, sto padesátkrát, jdeš klip za klipem, potřebuješ ho navnímat. To samozřejmě nemůžeš udělat u stovky hráčů. Musíš to vyfiltrovat úrovní soutěže, budgetem, statistickými ukazateli. Po tom, co sis definoval hráče, je tohle druhý krok. Tím vytvoříš short list.
Mám short list několika jmen. Jaký je třetí krok?
Když máš short list, přichází zmiňovaná detailní práce s množstvím klipů. Nestačí dva zápasy, nestačí čtyři zápasy, nestačí videa od agenta, který chce hráče prodat. Potřebuješ ho vidět v průběhu sezóny. Pak potřebuješ background. Voláš hráči, píšeš si s jeho spoluhráči, trenéry, s lidmi, se kterými se zná, hledáš, kdo ses s ním mohl potkat. Ten svět je relativně malý. Zjistíš, že támhle hrál s někým, koho už jsi znal, nebo máš kontakt na kouče, který zná někoho. Sháníš reference. Máme výhodu, že náš generální manažer má bráchu, který působí v Americe jako funkcionář v profibasketu, takže dokážeme sehnat kontakty. S hráčem si voláš opakovaně, musí ti to sedět i lidsky. A musíš být upřímný. Musíš naprosto jasně říct, že když ho přivedeš, co od něj budeš očekávat, jaká bude jeho role v týmu, co po něm budeš chtít, jaký styl basketbalu chceš hrát a pokud to není schopen přijmout, není to hráč pro tebe. Nejsme v NBA, kde když máš šanci přivést hvězdu, tak ji přivedeš a tým postavíš kolem něj. V naší price range není taková hvězda, takže hledáme hráče, kteří zapadnou do toho, co chceme hrát.
Do jaké míry je to souboj s časem? Nevíš, kolik jiných týmů okolo toho hráče krouží. Předpokládám, že spousta práce přijde trochu vniveč, když hráče nepřivedeš. Dá se nějak procentuálně kvantifikovat, kolik hráčů, které sleduješ, nakonec přivedete?
Pokud máme na short listu hráče, které víme, že bychom opravdu chtěli, tak se můžeme bavit o tom, že máme seznam třeba sedmi až deseti jmen, které víme, že chceme a byli bychom v pohodě s tím, kdyby přišli. Pak to může být třeba jeden z deseti. Ale na začátku je těch hráčů fakt přes sto.
Souboj s časem určitě ano. Letos to bylo o to těžší, že Honza Šotnar byl u národního týmu a my jsme věděli, že hodiny tikají a musíme mít hotovo do konce července. Obrovskou roli hraje důvěra, kterou máš vybudovanou s agenty. To může mít každý klub nebo trenér jinak. Máš lidi, kterým věříš, že ti dohodí dobré hráče, že tě nepodrazí. Mít takové vztahy je vzácné, že víš, že tvůj klub nepoužijí v nějaké cenové válce, kde bys byl jen užitečným idiotem, aby vyšrouboval cenu hráče.
Můžeš prozradit, kdo a proč se nepovedl?
V Ústí jsme několikrát měnili rozehrávače, kdy to byla naše chyba. Samozřejmě jsme jednali s nějakým budgetem, v časovém presu a určitě hrála roli naše nezkušenost. Vracím se ke zmiňované pasti, kdy jsme hledali zkušeného rozehrávače. To je hrozně relativní pojem, protože jak srovnáš zkušenosti několika let v Evropě a zkušenosti někoho, kdo je třeba mladý, ale hrál pět let na nejvyšší úrovni NCAA, což jsou týmy, které by v NBL vyhrály titul. Pak je otázkou, co znamená zkušený. Takže jsme se dostali do té pasti několikrát. Chtěli jsme zkušeného rozehrávače, přivedli ho a ukázalo se, že se tam nehodí, že to nemůže hrát. Lidsky to byl málokdy problém. To si pamatuju jen jednu výjimku. Většinou to je kvůli basketu. A znovu musím zopakovat, že je velký rozdíl mít tým dvou lidí anebo tří a ještě s kontaktem, co máme v Americe.
Poslední otázka. Začínali jsme tím, jakým jsi byl fanouškem, jak jsi hltal NBA a každý den o ní něco napsal. Kolik stíháš vidět basketu, protože ho chceš vidět? Nemyslím dvě hodiny Sršňů, protože jedete do Písku. Spíš pro radost, zábavu nebo i inspiraci.
NBA nula. Úplně jsem ztratil kontakt. Když koukám na Valencii nebo Paříž, hledám inspiraci, jak řeší situace, nebo co bychom mohli napodobit. Jediná výjimka pro radost byl Eurobasket. Když se rozběhne sezóna, je to vždycky práce. Sice koukám, ale něco hledám. Skauting soupeře, skauting hráče nebo se zajímám, jak se daří hráči, který je potenciálně na našem radaru.
Foto: Jan Russnák