Vít Krejčí.
Značka. Idol. Reprezentant. Ambasador.
Jediný Čech v NBA.
Historicky pátý Čech v NBA po Jiřím Zídkovi, Jiřím Welschovi, Janu Veselém a Tomáši Satoranském. Jednu sezónu trval zlatý věk českého basketbalu v NBA, kdy jsme tam měli dva zástupce. Tomáš Satoranský a Vít Krejčí se ale na NBA palubovce nikdy nepotkali.
Fakt, že je tam jediný, hovoří o té unikátnosti sám za sebe. V podcastu Livesport Daily vyprávěl mimo jiné o tom, jak je pro něj tato situace dvojsečná. Na jedné straně privilegium, zájem fanoušků, médií, partnerů. Na druhou stranu taky tlak, závazek, zodpovědnost a samozřejmě dobře ví, že pro český basketbal by bylo fajn, kdyby tam bylo Čechů více. „Spousta lidí si myslí, že když jsou z Česka, tak se do NBA nikdy nedostanou, že to je extrémně těžký a samozřejmě, že je. Na druhou stranu jim chci ukázat, že to je možný, když budou věřit tomu snu, když si za ním půjdou, tak to dokážou a já fakt doufám, že až já budu končit moji NBA kariéru, takže tam bude dalších pět Čechů.“
S letními tréninkovými kempy se trochu roztrhl pytel. Některé jsou tradiční a fungují roky. Třeba Kyjov. Kluci z NBL resp. exhráči NBL pořádají kemp More Buckets. Pod záštitou reprezentantů vznikají další. Boči Bros bratrů Bohačíkových v Ostravě a nebo v Brně BasketLab Patrika Audy. Pamela Therese Effangová pořádá Moře basketu s Pamelou. V lednu oznámil na sítích sérii svých jednodenních kempů v Písku, Praze a Brně i Vít Krejčí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Shodou okolností, možná šťastnou náhodou měl CrunchTime svého zástupce ve všech třech městech. Písek byl uzavřený pro vybrané Sršně, v Praze a Brně byli kluci a holky z celé republiky. Vítek trénoval, bránil, střílel, mentoroval, motivoval, soutěžil, přednášel, podepisoval, pouštěl hudbu, měřil čas. Kdo se nestyděl, tak se ptal, vyzvídal nebo vyzval Vítka 1 na 1. CrunchTime fotil, sledoval, poslouchal, ptal se. Tréninky vedl Vítkův dlouholetý osobní trenér Zeph Moore. Ten mluvil anglicky, ale holky u oběda říkaly, že je to v pohodě. Pozdravit se s Vítkem přišli např. trenéři z NBL Jan Čech nebo Martin Vaněk, česká reprezentantka Petra Holešínská nebo Josef a David Jelínkovi. Mezi pomocnými trenéry se objevily známé tváře jako Ivana Večeřová, Radek Farský, Pamela Therese Effangová nebo trenéři mládeže Šimon Wojnar, Martin Vyroubal nebo Martin Dudi, který trénoval malého Vítka Krejčího v Písku v kategorii U11.
Martine, máš nějakou vzpomínku na malého Víťu? Byl vždycky odskočený od vrstevníků?
„Mám. Francie 2013. Byli jsme s Pískem ve Francie na turnaji. Dostali jsme se do semifinále, kde jsme prohrávali proti litevskému Vilniusu. Tehdy se tam hrálo na dva desetiminutové poločasy. Vzali jsme si timeout tři minuty do konce. Po timeoutu už Litevci nedali ani bod, zatímco Vítek to vzal na sebe, dal hrozně těžkou trojku, překlopil vedení na stranu Písku a Sršni vyhráli. Mohlo tam být snad 1000 diváků, kteří se stali novými fanoušky Písku i Vítka osobně. Bylo neuvěřitelné, co tam předváděl. Po zápase se na něj všichni sesypali, aby ho poplácali. Ve finále jsme pak narazili na regionální francouzský výběr. Těsně jsme prohráli, ale všichni trenéři turnaje se shodli, že MPV bude z prohraného družstva Vít Krejčí. Všichni trenéři, organizátoři, fanoušci ho objímali, plácali si s ním a organizátoři říkali, že je to poprvé v historii turnaje, kdy se stal MVP hráč z poraženého týmu.“
Jak tak Martin vyprávěl, šel okolo jiný pamětník Vítkových začátků v Písku, že by měl taky historku, ale chce zůstat v anonymitě… To zní zajímavě. Pikantní historku CrunchTime nikdy neodmítne.
„V sezóně 2011/2012 hrál Víťa mistrovství republiky U14 v Pardubicích s ročníkem 98, tzn. s o dva roky staršími. Písek přijel jako jeden z favoritů, protože v kategorii U11, U12, U13 ročník 98 vyhrál mistrovství republiky. Hned v úvodním utkání ale Písek prohrál o dva body proti Brnu. Trenéři přemýšleli, proč prohráli a jeden z trenérů nadhodil, že to je kvůli Víťovi, protože si pořád hází vlasama do strany, že má dlouhou ofinku a že na to nevidí. Slyšeli to hráči, šli koupit nůžky a řekli trenérům, že mají pravdu, ať ho ostříhají. Jeden trenér ho držel a druhý mu stříhal vlasy. Ve druhém a třetím utkání Sršni vyhráli. Porazili Ostravu a ve druhém prodloužení porazili Sokol Pražský, což jim zajistilo třetí místo. Pak přišel Víťův táta, že tomu rozumí, schvaluje to, ale ať si to trenéři vyřeší s manželkou… Ta když to viděla, tak trenéry slušně řečeno „nepochválila…“ Víťovi nechávali už tři měsíce narůst vlasy, protože jejich kamarádka se učila na kadeřnici a Víťa měl být jejím figurantem na závěrečnou zkoušku. Ta zkouška měla být hned v pondělí po mistrovství republiky, takže museli na poslední chvíli shánět někoho, koho by mohla ostříhat.“
Součástí všech kempů byla moderovaná beseda s Vítkem a některým z hostů. Během diskuzí občas zazněly i věci, které se běžně v médiích neobjevují.
Vítek + Zeph
Je podstatné si uvědomit, že když budete chtít být v basketbalu dobrý ve všem, tak nebudete v ničem skvělý. Musíte si vybrat, v čem budete OK a v čem zkusíte být nejlepší na světě.
Zeph Moore je z Oklahomy a s Vítkem spolupracuje už od doby jeho působení v OKC. Zephův profil na Instagramu @getmooregame je plný zajímavých drilů a cvičení. Během sezóny mají spolu tréninků málo, spíš je to o komunikaci a videích. Zeph je v kontaktu i s trenéry Hawks, aby věděl, co ti požadují od Vítka, jakou roli po něm chtějí. V létě se pak ohlédnou za sezónou, na čem je potřeba nejvíc pracovat. „Každý rok si vždycky s hráčem – ať už je to Vít nebo někdo jiný – sedneme, podíváme se na aktuální situaci v jeho týmu a řekneme si, co můžeme v přípravě udělat pro to, abychom mu zajistili více minut na hřišti. Je podstatné si uvědomit, že když budete chtít být v basketbalu dobrý ve všem, tak nebudete v ničem skvělý. Musíte si vybrat, v čem budete OK a v čem zkusíte být nejlepší na světě.“ Oba pak vzpomínají na historku, kdy se Vítek dvě hodiny před zápasem dozvěděl, že jde do základu a bude bránit Brandona Ingrama. „Napsal jsem Zephovi o rady a ten mi do 15 minut poslal 30 videoklipů na Ingrama. Co dělá, když jde doprava, doleva atd. Výsledkem bylo, že Ingram dal poprvé v kariéře méně než 10 bodů, když byl více než 20 minut na hřišti.“ Zeph jen přitakává: „Měl jsem zrovna čas, tak jsem rychle sednul a poslal video. On si ho pustil na telefonu a pak udělal všechno přesně tak, jak jsme si řekli.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Odpočinek a letní příprava
„Čím víc toho máte odehráno, tím víc odpočíváte. Když jsem byl mladý a byly mládežnické reprezentace, tak jsem nikdy moc dovolené neměl. Teď je potřeba najít balanc. Po sézoně jsme třeba na týden odjeli s přítelkyní k moři, plácnout se tam, vypnout hlavu. NBA sezóna je dlouhá, hraje se třikrát, čtyřikrát týdně, je to náročné, takže odpočinek je potřeba.“
„První měsíc po konci sezóny prakticky vůbec nehraju basket. Jen chodím do posilovny a snažím se dát dohromady rozbité tělo, trochu přibrat a zesílit. Pak už začínám hrát basket, střílet, dostávat se do formy a pomalu přecházím na hřiště do výbušných a rychlejších věcí. Letos jsme to museli trochu posunout kvůli reprezentačnímu srazu.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Náročnost NBA sezóny
V základní části NBA odehraje každý tým 82 zápasů. Tři až čtyři zápasy týdně. Do toho tzv. back-to-back zápasy, kdy se hrají dvě utkání ve dvou dnech. Hráči mají minimum volna. „Jestli správně počítám, tak za sedm měsíců jsme měli asi osm dní, kdy jsme nemuseli do haly. Nepočítám do toho All-Star break, který trvá týden. S nabýváním zkušeností člověk také zjistí, co potřebuje jeho tělo. Pro mě je třeba důležité protahování, studené kádě a podobné věci. V týmu máme pět fyzioterapeutů, dvě masérky a kondiční trenéry. Regeneraci je při zápasovém rytmu v NBA potřeba dělat naplno. Protáhnout se člověk může i doma u televize. Důležité je vytvořit si v tomhle nějaké návyky a každodenní režim.“ Jak pak vypadá rutina v den zápasu popsal Vítek velmi detailně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A jak fungují back-to-back zápasy? „Back-to-back zápasy jsou určitě to nejnamáhavější na NBA sezóně. Když hrajeme doma, tak se to ještě dá. Ale když máme nějaký přelet, tak zápas skončí třeba ve 21h nebo ve 21:30, ve 22:30 odjíždíme na letiště, ve 23h jsme na letišti, přelétáváme někam jinam, tam jsme třeba o půl jedné ráno, na hotelu jsme okolo druhé, spíme třeba do 10h nebo v 11h, v 11:30 máme poradu, jídlo a ve dvě, ve tři se už chystáme na další zápas. Naštěstí po back-to-back zápasu musí být další den volno.“
Jak se dostat do NBA
Vít Krejčí byl draftován v listopadu 2020 ve druhém kole na 37. pozici. Jednoho z účastníků kempu zajímalo, jaké jsou další možnosti dostat se do NBA a jestli je to složité. Vítkova odpověď byla jednoznačná. Draft je nejjednodušší varianta. Převážná většina hráčů v NBA byli draftovaní. Aby se hráč do NBA dostal mimo draft a byla mu nabídnuta smlouva, musí patřit např. v Eurolize mezi ty opravdu top hráče. Vítek vzpomenul, že takto šli do NBA např. Facundo Campazzo nebo Guerschon Yabusele.
Frustrace
Kdo neměl někdy zápas blbec? Každý zažil utkání, kdy to tam nechce spadnout. „Vím, že mám nastříleno z tréninku. Nemůžete být každý zápas stoprocentní, ale vím, že ty trojky umím trefit. Je potřeba být pozitivní. Je důležité se na každou střelu soustředit.“ A co když makáš, dřeš na tréninku, jsi ready do zápasu, ale trenér tě na palubovku nepošle? Vítek je přesvědčený, že šance přijde. Musí. „Všechna ta moje zranění mi pomohla vytvořit štít proti takovým situacím. Moment, kdy budete mít šanci rozhodnout o svojí kariéře prostě přijde. Musíte na něj být připravení. V basketu se to může měnit zápas od zápasu.“
Vzpomínky na OKC
Každý fanoušek ví, že před Atlantou Hawks Vítek působil v týmu Oklahoma City Thunder. Šampionů NBA 2025. Vítek byl tázán, jestli je v kontaktu s bývalými spoluhráči, jak moc ho mrzí, že už v týmu není a co Shai Gilgeous-Alexander, který kromě titulu NBA získal i cenu pro MVP i MPV finále.
„Určitě mě to mrzelo. Bylo tam spousta kluků, co tam byli, už když jsem tam byl já a pořád tam jsou i celý trenérský staff, takže jsem jim samozřejmě všem psal. Byl jsem za ně rád, ale na druhou stranu mě mrzelo, že jsem se tam neudržel o pár let víc, ale to je prostě NBA. Funguje to hrozně rychle a já před těmi čtyřmi lety, co jsem byl v OKC, tak ve dvě odpoledne jsem jel na trénink do haly, po cestě mi zavolali, že mě vytrejdovali, ať už nejezdím. Druhý den v sedm ráno jsem letěl do Atlanty a v jedenáct už jsem s nimi trénoval.“
„A Shai je tohoto taky dobrý příklad. V Clippers nebyl největší hvězda, ti ho vytrejdovali do OKC a on si počkal na ten svůj moment. Je to člověk, co hrozně tvrdě maká. Je to člověk, co přijde první do haly a odejde poslední, takže určitě si zaslouží úspěch, co má. Je to výsledek toho, že roky na sobě tvrdě pracoval a je to vidět.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Tetování
„Vymyslel jsem to s mentálním koučem. Je to competitiveness (soutěživost), passion (vášeň) a execution (provedení, správné řešení situace). To byly pro mě tři nejdůležitější věci. Při každém zápase, ať se mi dařilo nebo nedařilo, tak jsem se mohl kouknout na ruku a viděl jsem tam tady ty tři věci, jestli je dělám. Mentální kouč mi řekl, ať si to napíšu fixou, tak jsem si řekl, že si to vytetuju.“
Nejtěžší matchup
Vítek často brání hvězdy soupeřových týmů. Ingram. Tatum. Kyrie Irving. Koho je ale nejtěžší bránit? „Luka Dončić. Mně se třeba dobře brání hráči, kteří jsou rychlejší, ale Luka je tak silový, že je hrozně těžké zůstat s ním. Když bráním Kyrieho, tak třeba mě „crossne“, ale věřím, že ho doženu a ještě mu ztížím tu střelu, ale Luka si vždycky ten prostor na střelu udělá a nejde s tím nic dělat.“
Co říci závěrem. Kluků a holek, co mají rádi basket, je tady dost. Když se moderátor besed Alan Záruba z Livesportu, jednoho z partnerů kempů, zeptal dětí, kdo by chtěl jednou hrát v NBA nebo WNBA, zvedl se les rukou. Na Vítkově příběhu, kluka ze Strakonic, je vidět, že nic není nemožné. Žije svůj sen. Zároveň potvrzuje svá slova o vášni, odhodlání, tvrdé práci a důvěře v sebe sama. Vždyť kolikrát ho fanoušci i odborníci posílali zpátky do Evropy. On si nedal říct, až podepsal v NBA smlouvu na 4 roky. Jen houšť takových Vítků v českém basketbale, sportu, společnosti. Jestliže doufá, že až bude končit svou NBA kariéru, bude tam dalších pět Čechů, bylo by to krásné. Nicméně budeme rádi, když vůbec bude mít komu předat český NBA prapor. Vždyť zlatý věk českého NBA basketbalu se dvěma zástupci trval jen rok.
Foto: Jan Russnák