„Utkání v kolektivním sportu, ve kterém proti sobě nastupují týmy, mezi nimiž vládne tradiční rivalita. Zpravidla jde o kluby z jednoho města nebo regionu. Zápasy bývají ostře sledovány sdělovacími prostředky a fanoušky, kterým může prohra v derby zkazit i jinak vydařenou sezónu.“
Tak popisuje Wikipedie pojem „DERBY“.
Celému popisu tohoto sportovního fenoménu v NBL odpovídá pouze jedno jediné utkání (Ostrava s Opavou, případně USK se Slavií prominou). Máme na mysli pochopitelně vzájemný zápas mezi Děčínem a Ústím nad Labem, známý jako El Nordico. Atmosféra při něm je třaskavá, týmy do něj jdou v jakékoliv fázi sezóny na sto procent a případný neúspěch dovede poraženým řádně zkazit náladu, na to vemte jed.
V poslední době navíc ještě přituhlo. Přišly nějaké diskutované přestupy, zaznělo pár peprných výroků, loňskou sedmizápasovou sérii v semifinále lemovaly kontroverzní události a v neposlední řadě poskytl generální manažer Ústí Tomáš Hrubý nedávno CrunchTimu rozhovor, v němž Děčín několikrát zmínil a nedržel se zpátky.
Děčín si to nechce nechat líbit. „V židli generálního manažera Děčína sedím nejenom proto, abych klub řídil, ale abych se ho taky v podobných situacích zastal. A já budu bojovat za lidi, které on anebo kdokoliv jiný uráží,“ říká GM Děčína Lukáš Houser. Válečníci celou záležitost nechtějí přejít jen tak. Chystají další kroky, obrátí se na orgány NBL.
V rozhovoru pro CrunchTime ale Lukáš Houser rozebírá i další věci. Mimo jiné přidává svůj pohled na prohrané série s Brnem a Olomouckem, o kterých se z různých důvodů také hodně mluvilo.
Už konec sezóny přebolel?
Vyřazení v semifinále vždycky bolí. Zvlášť, když je to v sedmém zápase. Dělali jsme, co jsme mohli, ale bohužel to nedopadlo. Nicméně už je to za námi. Myslím, že s odstupem budeme brát tu sezónu jako dobrou a vlastně i úspěšnou.
Nedostal se ale Děčín v posledních letech už do takové pozice, že když sezóna neskončí medailí, je to neúspěch?
Tak se na to rozhodně nedívám. S Nymburkem jsme za poslední tři roky jediný tým, který byl pokaždé v semifinále. A to jak v lize, tak v Českém poháru. Z toho je vidět, že není jednoduché toho dosáhnout. Nejsme takový velkoklub, abychom brali medaili pokaždé. Pro mě je úspěch, že jsme hráli až do konce sezóny a naši fanoušci si mohli opět užít tolik zápasů a emocí.
Fandil jste ve finále Brnu?
Diplomaticky řeknu, že jsem fandil dobrému basketu, ale bohužel to finále bylo příliš jednoznačné. Kromě fanoušků Nymburka a Brna to asi pro jiné příznivce basketu moc zábava nebyla.
Objevily se hlasy, že kdyby postoupil Děčín, bylo by to pro Nymburk složitější …
Brno nás v semifinále porazilo a finále si zasloužilo. Jiné by to bylo možná v tom, že my už jsme finále zažili. Pamatuju si, že v roce 2015, kdy jsme tam postoupili poprvé, jsme měli ohromnou radost po semifinále i pak po prohraném finále. V tom Brno chápu.
Teď bychom asi byli v trochu jiné pozici. Neřekli bychom si „máme odpracováno“, ale chtěli bychom to finále vyhrát. Já jsem teď trochu cítil, jako kdyby Brno už odpracováno mělo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nymburk u vás v posledních sezónách pětkrát prohrál. V čem je kouzlo Maroldovky?
Žene nás plná hala, na ten zápas se těšíme, jim se tady asi tak moc dobře nehraje. Rozhodně do toho souboje nejdeme s poraženeckou náladou. Čímž v žádném případě neříkám, že ostatní týmy jsou proti Nymburku předem poražené.
Když už jsme u toho Nymburka, jak se vám jeho basket letos líbil?
Viděl jsem skoro všechny zápasy Ligy mistrů a musím říct, že to bylo super, bavilo mě to. Hráli nádherný basket.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zpátky k Děčínu. Po prvním utkání série o bronz zpochybnil trenér Tomáš Grepl nutnost o třetí místo hrát. Později jste se k tomuto názoru přidal také. Nevyplynulo to z určitého zklamání po vyřazení v semifinále a následné prohře s Olomouckem doma?
Já to říkal z vlastní zkušenosti. Jako hráč jsem o bronz hrál, když jsme v pětizápasové sérii prohráli s Prostějovem 2:3 a proti nám nastoupilo Brno, které prohrálo 0:3 s Nymburkem. My jsme ten souboj o bronz z pozice favorita prohráli 0:2. Loni jsme Ostravu v sérii o bronz porazili, ale jen proto, že měla zraněné hráče. Kdyby byla komplet, tak by nás pravděpodobně porazila taky. To se ukázalo letos, kdy bylo Olomoucko v plné síle a zaslouženě vyhrálo.
Je to naprosto logické. V Česku je specifická situace v tom, že tým, který dostane v semifinále Nymburk, v podstatě ví, že nepostoupí. Ano, někdo bojuje víc, někdo méně, ale ten tým se fyzicky a především psychicky neunaví tolik jako poražený tým z té druhé série. Zvlášť, pokud je tak vyrovnaná, jako byly v posledních letech ty naše. To vás po všech stránkách úplně vyždímá. Pak máte za dva dny hrát o bronz. Je to strašně složité.
Četl jsem vyjádření ve stylu „tak to nehrajte, když nechcete vyhrát“. Tak to ale není. Hráči chtěli, ale už to prostě nejde. Hlava vás táhne dolů. A proti vám stojí soupeř, který už od semifinále ví, že bude hrát o bronz. My jsme na souboj o bronz ani nevyprodali Maroldovku, která byla jinak v play-off plná. Je vidět, že ani fanoušky to tolik netáhlo.
Jaké by bylo vaše řešení ohledně bronzové medaile?
Já bych sérii o třetí místo nehrál a bronz bych dal týmu, který byl lépe postavený před play-off.
Ale chci zdůraznit, že naprosto chápu týmy, pro který je bronz v daném rozpoložení cenný a jeho získání je vrcholem sezóny. Nechci to nijak snižovat. Respektuju i názor druhého tábora.
Jak je na tom Děčín aktuálně s kádrem pro příští sezónu?
Podepsaní jsou Pomikálek, Slowiak, Štěrba, Gabriel a u Jadena Edwardse jsme využili opci. Má ve smlouvě výstupní klauzuli, ale předpokládám, že zůstane. S ostatními jednáme. Ne se všemi, ale detaily teď prozradit nemůžu.
Zeptám se na jedno konkrétní jméno – Lukáš Feštr. V prosinci jsme s ním dělali rozhovor, ve kterém říkal, že po loňském konci v Olomoucku se bál, že už mu nikdo nezavolá. Nakonec se přes Jindřichův Hradec dostal k vám a v play-off měl skvělé momenty. Jak jste s jeho akvizicí spokojeni?
Jsme velmi spokojení a Lukáš má od nás nabídku na další spolupráci. Věřím tomu, že si plácneme.
Proč jste po něm v relativně pokročilé fázi sezóny sáhli?
Základním impulsem bylo zranění AJ Waltona. Potřebovali jsme doplnit pozici rozehrávače. Lukáš byl na trhu v podstatě jako jediný Čech, navíc rozehraný. Nechtěli jsme riskovat neprověřeného cizince, finančně jsme byli už také omezení. U Lukáše jsme věděli, co umí. Už nás hrál, takže i lidsky jsme věděli, do čeho jdeme. Za ty roky navíc Lukáš velmi dozrál. Byl pro nás proto jasná volba.
Lukáš je navíc typem, které v týmu potřebujeme. Tomáš Grepl už někde říkal, že my máme spoustu introvertů, ale Lukáš umí zakřičet, povzbudit. Do týmu skvěle zapadl.
Trenér Tomáš Grepl je pod smlouvou?
Jsme s ním domluvení na dlouhodobé spolupráci.
Proč nemá asistenta?
Máme to tak nastavené dlouhodobě. Jsou v tom personální i finanční důvody. Řešíme to, rád bych Tomášovi asistentem pomohl, uvidíme. Letos mu pomáhal nějakým způsobem Lukáš Bobek, ale oficiální asistent to nebyl.
Co zapojení mladých hráčů v Děčíně? Mládeži se daří, dospělé béčko postoupilo do 1. ligy.
Patnáctky skončily třetí na Mistrovství ČR, sedmnáctky ho vyhrály a devatenáctky se udržely v Extralize, která se zužovala. Všechny tři věci beru jako obrovský úspěch. A další ohromný úspěch je ta 1. liga, to tu nikdy nebylo. Návaznost máme a 1. liga je přesně to, co potřebujeme, abychom kluky ze sedmnáctek a devatenáctek mohli zapracovávat s přesahem do NBL. Chceme to dělat čím dál víc, ale musejí si to samozřejmě zasloužit.
Skvěle funguje spolupráce Tomáš Grepla s trenérem vrcholového sportovního centra mládeže Antonínem Pišteckým. Někteří kluci už dlouhodobě fungují v tréninkovém procesu s A týmem a chceme, aby postupně dostávali šanci i v NBL a ideálně i v reprezentaci.
Tohle já beru jako naši práci pro český basketbal. Nekřičíme do světa, co je kde špatně. Pracujeme a chceme, aby byla naše práce vidět. To je naše sebeprezentace.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Semifinálová série s Brnem byla výživná. Stalo se několika momentů, o kterých se hodně mluvilo. Začněme třetím utkáním a situací, kdy Macháč dostal nesportovní chybu a následně byl za strčení do něj vyloučen Frye, který pak dostal stopku na další zápas. Jak to bylo z vašeho pohledu?
Macháč udělal tvrdý faul, za sebe říkám, že byl přes čáru. Bylo to nejspíš i na hraně vyloučení, ale to je na rozhodčích. Frye následně strčil do Macháče, který normálně spadnul. Neodjel nikam do šatny, jak jsem si přečetl. Frye byl vyloučený a tím bych to já utnul. Stop na další utkání bych nedával, Frye měl ve čtvrtém zápase normálně hrát.
Nakonec v něm nehrál, ale naopak hrál v sedmém zápase. Přitom prakticky každý čekal, že hrát nebude poté, co byl v šestém zápase opět vyloučen za několik neslušných a nesportovních gest. Zvažovali jste protest?
Nezvažovali, vůbec. Vzali jsme to jako fakt.
Přesto jste s rozhodnutím disciplinární komise vyjádřili nesouhlas.
Ano, zápas to mohlo ovlivnit. Disciplinární komise rozhodla nejspíš až v den zápasu. Brnu to sdělila oficiálně asi někdy dopoledne. Zástupci Brna sami veřejně říkali, že s Fryem nepočítali, takže už samotná tahle zpráva pro ně byla adrenalinová injekce. Nám tuhle novinu nikdo vědět nedal, protože jsme nebyli účastníky řízení. Dozvěděli jsme to až ze sociálních sítí Brna, se zpožděním, až v průběhu našeho předzápasového tréninku.
Takže disciplinární komise nejen že nechala Frye hrát. Ale ještě vlila Brnu adrenalin do žil a na nás to pochopitelně mělo vliv opačný, protože jsme stejně jako všichni počítali s tím, že hrát nebude. To asi není posláním té komise.
Říkali jste k tomu něco hráčům před zápasem?
S týmem o tom mluvil Tomáš Grepl i já. Říkali jsme „prostě hraje, jedeme dál, berme to jako motivaci“. Ale vnímání zápasu to ovlivnilo, stejně tak přípravu na něj. Jsem přesvědčený, že pokud disciplinární komise takto rozhodla, měla to udělat den předem a dát vědět oběma týmům stejně. Takhle to bylo provedeno velice špatně.
To byl hlavní důvod, proč jsme byli naštvaní.
A Frye pak navíc zahrál dobře …
Jeho to rozhodnutí disciplinární komise muselo pořádně pozitivně nakopnout. V jednu chvíli jste prakticky vyvrhel a najednou zjistíte, že můžete být hrdina. To vás namotivuje.
Ale hrál, to je prostě fakt, co se dělo při tom zápase na hřišti, nijak nezpochybňujeme. S tím už jsme se pak museli a měli nějak vypořádat.
Poměrně bizarní záležitostí byla taky skutečnost, že Brno nemělo na sedmý zápas zajištěnou vlastní halu. Objevily se informace, že vás před sérií žádali o posunutí termínů, ale vy jste nevyhověli. Jak to tedy bylo?
Není to úplná pravda. My jsme se po šestém zápase s Pískem dozvěděli, že sérii s Brnem začínáme hned za dva dny (Děčín během čtvrtfinále s Pískem postihla střevní infekce, kvůli níž byl termín šestého zápasu o několik dní posunutý – pozn.red.). To mě trochu naštvalo. A v tu chvíli přišla z Brna SMS zpráva s neoficiální žádostí, zda bychom souhlasili s tím, že by se případný sedmý zápas posunul hned na den po šestém zápase. My jsme v tu chvíli už tak řešili, že nemáme žádný odpočinek, tudíž jsem to zamítl. Pak už žádná žádost nepřišla. Ani oficiální, ani neoficiální. Navíc to z našeho pohledu vůbec nedává smysl, abychom dohráli jeden den večer šestý zápas a ráno se hned přesouvali na rozhodující utkání, které by se hrálo ještě ten den. To není standardní.
Kdyby se sedmý zápas měl posunout na pozdější termín, tak bychom s tím rozhodně neměli jediný problém. Taková žádost ale nepřišla.
Nakonec se hrálo ve vedlejší hale, kterou Brno na zápasy nevyužívá. Brali jste to jako výhodu?
Brali jsme to, jak to je. Chlapi z Brna se s tím poprali, je skvělé, že měli takovou možnost. Atmosféra tam byla výborná. Kdyby se to stalo nám, tak máme velký problém, protože žádnou podobnou halu tu nemáme.
Přestože letošní semifinále bylo plné událostí, to loňské rozhodně nezůstalo o nic pozadu. Proč je v posledních letech derby mezi Děčínem a Ústím nad Labem tak vyhrocené?
Důvod je jednoduchý – Tomáš Hrubý.
To si zaslouží podrobnější vysvětlení. Je to o něčem, co jste si řekli, udělali, nebo kde se to vlastně zlomilo?
Pokud se něco stalo mezi Děčínem a Tomášem Hrubým, tak to bylo v minulosti, když Tomáš Hrubý v Děčíně skončil. A jen on ví, proč to takhle má. To by ale musel říct sám. Jeho vztah k Děčínu, už jen z jeho věčných vyjádření, evidentně úplně zdravý není. Z toho je jasné, kdo ten olej do ohně neustále přilévá. My reagujeme jen občas, většinou se naopak snažíme nereagovat. Ale to, co se stalo teď, je přes čáru. Už to nechceme nechat jen tak.
Co bude tedy následovat?
Zvažujeme podnět k etické komisi, která na ČBF vznikla. Podle mého je tohle přesně případ pro ni, protože tady se o nějaké etice nebo slušném chování a respektu rozhodně mluvit nedá. Já v židli generálního manažera Děčína sedím nejenom proto, abych klub řídil, ale abych se ho taky v podobných situacích zastal. A já budu bojovat za lidi, které on anebo kdokoliv jiný uráží.
Tomášovi jsem tento náš chystaný krok osobně oznámil na posledním zasedání ALK.
Můžete být konkrétnější a vysvětlit, co přesně se vás dotklo?
Těch věcí bylo tolik.
Například to, že dehonestuje našeho hráče Petra Macháče. Vůbec nechápu, jak si tohle může manažer jiného týmu dovolit.
To, že o nás říká, že jsme tady psychicky zničili hráče (Davida Žiklu – pozn. red.), kterého oni dva roky dávají dohromady, to je už v podstatě obvinění. To je jako kdyby někdo někoho obvinil, že týrá manželku. To prostě nejde nechat být.
David Žikla je mimochodem fajn kluk. Odsud odešel, protože mu skončila smlouva, podali jsme si ruku. Do dneška se normálně bavíme, je skvělej, slušnej. A pokud se mu v Ústí daří, jenom dobře. Vůbec nechápu, proč o nás v souvislosti s ním někdo říká takové věci.
Pokud jde o označení našeho klubu i fanoušků za psychopaty, to jako vážně? Navíc mi to v tomhle případě tak trochu připadá, jako když zloděj křičí, chyťte zloděje.
No a neustálé a často i vulgární narážky na osobu našeho trenéra ani nebudu komentovat. To tak nějak samo o sobě vypovídá o úrovni, kterou nastavil směrem našemu klubu.
A že jsme sekta? Já tomu říkám rodina. Od trenérů mládeže až po A tým táhneme všichni za jeden provaz. Jestli tohle je ta sekta, tak je to skvělé. A ještě lepší je, že do téhle naší rodiny dovedeme zapojit i hráče, kteří přijdou.
Děčín je pověstný tvrdou hrou. Tomáš Hrubý to v souvislosti s Macháčem zmínil dost přímočaře, ale podobné hlasy zaznívají i odjinud, jen možná ne tak nahlas.
Naše identita není, že to chceme mlátit. Rozhodně ne. Na tvrdém basketu v mezích pravidel ale nic špatného není. Nebo se fanoušci chtějí dívat na basket z osmdesátých let? Tomu nevěřím. Pokud se u nás jiným týmům nehraje dobře, neradi sem jezdí, tak to je vlastně z pohledu našeho klubu dobře, ne? To je přece základní premisa sportu, že chcete vyhrát.
Fanoušci jiných týmů také často zmiňují, že k vám nejezdí rádi, ať už kvůli vypjaté atmosféře nebo kvůli tomu, že mají špatná místa.
Naše hala je hrozně specifická. Je často vyprodaná a máme velký podíl prodaných permanentek. Tudíž nemáme tolik ideálních míst pro fanoušky hostů. Takže výtky chápu. Samozřejmě ale máme vyhrazený sektor pro 50 lidí podle pravidel a hostujícím klubům se v případě jejich zájmu snažíme vyjít vstříc. Na druhou stranu, Písečtí přijeli a nestěžovali si, fandili celý zápas. Přitom to byla série na krev. Nebyl jediný konflikt.
My se snažíme i fanouškům soupeře dopřát nějaký komfort, ale zkrátka to v naší hale snadné není. Například v Nymburce, kde je kapacita větší a není vždy vyprodáno, je to pochopitelně jednodušší, tam vás vždycky někam posadí. V Ústí je to taky fajn, mají velkou halu, krásně se tam vejdeme. Děkujeme. Naši fanoušci tam sedí přímo za naší lavičkou, ideální.
U nás to takhle bohužel nejde. Moc s tím toho neuděláme, dokud nebude nová hala. Nějaká. Ve výhledu ale žádná momentálně není.
I když, a za to jsme moc rádi, u nás za veliké pomoci města přes léto proběhne rekonstrukce ARMEX Sportcentra. Budou se rekonstruovat toalety pro fanoušky, přibude nový bufet a hlavně se zrekonstruuje nefunkční vzduchotechnika. Tak snad i tohle fanoušci, ať už naši nebo hostující, aspoň trochu ocení.
Co říkáte na zmínky o tom, že diváci v Děčíně jsou agresivní, létá tam hodně nadávek?
To takhle není. Ten dojem může být dán stísněným prostorem. Bývá plno, lidé jsou namačkaní a blízko palubovce. Ale ať přijedeme kamkoliv, tak na nás taky fanoušci křičí, nadávají nám. Navíc, pokud se to děje u nás a dozvíme se to, tak to řešíme. Není tam to jedno.
Vždycky je to ale jen o jedincích. Jak jinde, tak u nás. Tady neskanduje nadávky celá hala, to jsou výkřiky. Jasně, opět se dostáváme k tomu, že fanoušci sedí hned za lavičkou hostí. Všechno je tam dobře slyšet. Ano, beru, určitě si tady občas někdo něco vyslechne. Ale znova opakuju, že to není v rámci NBL výjimečné. Teď v té malé hale v Brně jsme si taky zažili svoje. I v Ústí nebo v Ostravě si kolikrát vyslechneme. Ale my si vážíme podpory fanoušků. V životě bych si nedovolil fanoušky jiných klubů nějak veřejně urážet. My radši budeme hrát v narvané hale, kde na nás někdo křičí, než v poloprázdné a v tichu. Jsem přesvědčený, že to tak mají i ostatní.
Tady navíc nechápu, proč má někdo potřebu řešit, že by naši fanoušci v případě prohry neskandovali Písek? Jasně že ne, možná by fanoušci Písku skandovali Děčín. Od našich fanoušků to ale bylo spontánní vyjádření respektu k tomu klubu a jejich fanouškům. Žádný kalkul. Stejně jako se ho dostalo nám od fanoušků Opavy ve finále 2023. A o to jde, ne o to, co by se stalo kdyby…
Jaký je váš osobní vztah s Tomášem Hrubým? Byli jste spoluhráči v Ústí i Děčíně.
My jsme dokonce byli velcí kamarádi. Když se v šatně dělají různé partičky, tak jsme v jedné byli spolu. Taky jsem byl na jeho svatbě a on na mé. Teď mě v podstatě nezajímá.
Koubovi ale pivo s nikým zakazovat určitě nebudu. 😊
Jak se za posledních 20 let změnila atmosféra při derby Děčín – Ústí?
Rivalita tam byla vždycky. Ale bylo to zdravé, skvělé. Byl jsem na obou stranách, tak to můžu posoudit. Od jisté doby to ale už není tak skvělé, začalo to být moc, někdy je to na krev. Změnilo se to příchodem Tomáše Hrubého do managementu Slunety. Je to dlouhodobé napadání našeho klubu. V devadesáti procentech rozhovorů s Tomášem Hrubým se několikrát objeví slovo Děčín. Proč?
Proč?
To ať si každý odpoví sám.
Tomáš Hrubý ale také otevírá řadu témat souvisejících s ligou. Dovedete se s ním i přes vzájemnou antipatii na něčem shodnout?
Málokdy. Navíc i když má pravdu, tak to většinou zhatí ta jeho prezentace.
Zkusme pár témat probrat. Aktuálně se hodně řeší případné navýšení limitu na cizince. Děčín měl v uplynulé sezóně pět zahraničních hráčů, kvótu jste tedy naplnili. Souhlasíte s jejím zvýšením?
Musím říct, že je mi to vcelku jedno. Je to profesionální soutěž a pokud by v ní nebyl limit žádný, vůbec by mi to nevadilo.
Ovšem výchovu a zapojování českých hráčů bereme velmi vážně. Už jsem říkal, že v Děčíně budujeme jakousi pyramidu, která je postupně směřuje k nejvyšší soutěži. V tomhle se snažíme, aby cizinců bylo potřeba co nejméně. Na druhou stranu ale souhlasím, že to bez nich nejde. Pokud jich někdo bude mít pět, nebo šest, tak je mi to opravdu jedno.
Pravda je, že informace o navýšení povoleného počtu cizinců nepotěšila naše mládežnické trenéry. Byli naštvaní. Říkají „jakou máme motivaci vychovávat děti pro áčko? Stejně pak přijdou cizinci“. Chápu jejich pohled, ale já beru A-tým jako obchodní společnost.
Co otázka čtyřkolového systému ligy?
Je to věčné a v současné chvíli taky zbytečné téma. Čtyřkolový systém je skvělý, nejspravedlivější, který existuje. Ale on prostě nejde. Nebude. Tečka. Proč se o tom pořád bavit?
Tento systém fungoval v době, kdy byly reprezentační pauzy v létě, ne v sezóně. Kdyby tyto pauzy nebyly, tak by se čtyři kola možná dala skloubit i s účastí v evropských pohárech. Za současné situace tam ale termíny prostě nenarveme. Přece nechceme zase dělat paskvil, kdy celá liga hraje čtyři kola, jen Nymburk kvůli Lize mistrů dvě?
Současný systém není tolik spravedlivý, nelíbí se mi tolik jako čtyřkolový, ale nejde to. A nemá smysl to každý rok řešit dokola.
Děčín na FIBA poháry nemyslí?
Myslí, ale brání nám v tom několik věcí. Je dobře známé, že máme nevyhovující halu s nízkou kapacitou a koši, které jsou zavěšené, což v evropských pohárech nejde. Koše vyměnit chceme, s kapacitou bohužel nic neuděláme.
Je ale taky potřeba říct, že FIBA poháry jsou pro kluby našeho ranku neskutečně drahé. Je to velká položka v rozpočtu. Ve fotbale na pohárech vyděláte, v basketu to musíte zaplatit. Proto je české kluby asi tolik nehrají. Druhá věc je, že do pohárů je teď z Evropy strašlivý nával.
Jaká je aktuálně úroveň české ligy ve srovnání s dobou před 20 lety, kdy jste hrával vy?
Liga je dobrá, většina zápasů je zábavná. Pokud to mám ale srovnat, tak to není nějak zásadně lepší než dřív. Slyším samozřejmě názory, že se to lepší, já si to ale úplně nemyslím. Dokonce si ani nemyslím, že je v lize víc peněz, než bývalo tenkrát. Minimálně z pohledu našeho klubu, možná jinde je to jinak.
Nakonec to vidíme právě na těch evropských FIBA pohárech. Tam dlouhodobě působí jen Nymburk. V tom z pohledu jiných českých týmů žádný růst není. Snad jen Opava, kde mimo jiné pomáhá i skvělá hala.
V čem se liga výrazně posunula, to je marketing. Tady naposledy zmíním Tomáše Hrubého, který marketing ligy pravidelně kritizuje. Můj pohled se s tím jeho úplně míjí. Marketing NBL je na úplně jiném levelu, než býval. Ne, že ne! A chci se zastat lidí, kteří na tom pracují, protože svoji práci odvádějí dobře. Navíc je liga především obrazem klubů. To my vytváříme její obsah a ne že to za nás udělá někdo z federace. Takže nejdřív by si měl každý zamést před vlastním prahem, jak funguje jeho klubový marketing a potom teprve křičet.
Tomáš Hrubý by za předsedu ČBF chtěl Jiřího Zídka. V tom se shodnete?
Shodneme, zvednul bych pro něj ruku hned, ale Jiří Zídek to nebude. Jiné jméno teď neřeknu. Nevím, kdo se přihlásí, tudíž netuším, z jakých jmen mám vybírat.
Na závěr nám prozraďte, jestli už jenom bafuňaříte, nebo si ještě někdy třeba hodíte na koš?
Jsem vášnivý lyžař a to hlavně na běžkách. Takže se v zimě snažím dostat co nejvíc aspoň na ně. Basket ale hraju hrozně málo. Hodím si na koš minimálně jednou za rok na turnaji v Trutnově, ale častější zátěž mi ani nedovoluje koleno. Teď byli v Klatovech veteráni, ani tam jsem nejel, což mě štve. Musím s tím začít něco dělat. (smích)
Foto: Ondřej Bičiště, Jan Russnák