Brněnská finálová euforie neuhasíná ani za stavu 0-2 pro Nymburk. Série se přesouvá pod Špilberk. Matěj Dáňa vypráví, že to sice v Nymburce dvakrát nevyšlo, ale na Vodovce by chtěli fanouškům ukázat pořádný basket a pak se uvidí. Propíraná malá Vodovka na Game 7 byla vyprodaná. Podaří se naplnit ve finále po strop i tu velkou? Kdy jindy… Hráči Brna jsou realisti, ví, že nemají co ztratit, jedou nad plán a dobře si uvědomují, že už se to mnohým z nich nemusí nikdy podařit. Koneckonců při cyklu 29 let…
Než se dostaneme k preview finálových zápasů na domácí palubovce, začněme v semifinálové sérii s Děčínem. Jak tu sérii ovlivnila loňská čtvrtfinálová série, kterou vyhrál Děčín jednoznačně 4-0? Pokračovaly osobní mikro souboje tam, kde loni skončily?
Myslím si, že určitě jo. Hned od prvních zápasů to bylo vyostřené. Já jsem tam ty konflikty měl jak minulou sezónu, tak i tuhle, takže si myslím, že to bylo pokračování. Jsem rád, že to nakonec dopadlo tak, že z toho nebylo nic velkého. Nenechal jsem se nějak extra vyhodit, stopka apod., ale určitě to bylo pokračování z minulého roku.
Kde vznikla rivalita s Tomášem Pomikálkem, kterou se ani jeden z vás netajíte?
Popravdě ani nevím. Možná to začalo minulý rok, že jsem tam vyvolal nějaké šarvátky a on jako kapitán děčínského týmu si řekl, že si to vezme na sebe a postará se o mě. Jedině takhle, nic osobního jsme si asi neudělali.
To napětí je celoroční nebo se zapíná jenom v play-off?
Nějaké menší napětí tam bude i v základní části, ale v play-off se to vždycky přepne. Každý chce vyhrát a udělal by pro to cokoliv. Tam jsou ty zápasy důležitější.
Máš v každém týmu nebo kdekoliv v lize ještě nějaké další „oblíbence“?
Nevím o nich. Vím, že Tomáš Pomikálek mě zmínil ve Fastbreak podcastu, takže on je jediný, o kom vím. Ale je možné, že jich bude víc, jenom o tom nevím.
A jak se ti v atmosféře Maroldovky hraje?
Užívám si to! Aspoň fanoušci ví, že tam jsem. Ze začátku minulý rok jsem byl z toho možná trochu nervózní, ale letos jsem si to užíval hodně. Když na vás celá hala v Děčíně píská nebo bučí, jediné, co s tím můžete dělat, je si to užívat. To se jen tak někde nevidí, takže mně to spíš dělalo radost.
Slyšíš z té tribuny nějaká konkrétní slova? Jde mi o to, jestli občas neslyšíš něco osobnějšího, něco co by se tě opravdu mohlo dotknout, aby ses pak nenechal unést, jako se to stalo Dylanu Fryeovi?
Snažíme se to nevnímat, nereagovat na to, ale občas tam určitě konkrétní věci jsou slyšet, nějaké větší vulgarismy. Možná se poohlédneme, pousmějeme, ale snažím se na to nereagovat.
Image zlého muže si tedy spíš buduješ nebo se jí spíš bráníš?
Nooo… asi se teda spíš bráním. (smích)
Říkal trenér Vaněk, že příprava do Děčína nebyla výhradně basketbalově taktická, ale řešili jste, asi tedy hlavně s cizinci, co vás tam bude čekat. Ty si to užíváš, věděl jsi, co tě tam čeká, ale co obnášela příprava na atmosféru v Maroldovce?
Určitě je na to trenér připravoval, protože tohle ještě nezažili. Fanoušci v Děčíně jsou blízko hřiště. Dylan se neudržel, ale trenér je upozorňoval, ať nereagují. Myslím si, že nějaké zápasy se to zvládlo a pak ten jeden se to nezvládlo. Připravovali se na to, že to nejsou fanoušci jako všude jinde, že tím basketem žijí a je to tam trošku jiné než všude.
Jaká byla cesta domů po šestém zápase z Děčína?
Bylo to pro nás špatné, ale měli jsme v hlavách, že se vracíme domů na domácí palubovku, kde jsme na zápas v Děčíně museli zapomenout a jít do dalšího s čistou hlavou a soustředit se, abychom ho vyhráli.
Říkáš domácí palubovku… Kdy jste se jako hráči dozvěděli, že se to bude hrát v té druhé hale?
To jsme se dozvěděli po cestě zpátky ze šestého zápasu. Tušilo se nebo říkalo se, že by se to mohlo stát, ale nebylo to potvrzené. Asi nás tím nechtěli před zápasem zatěžovat, abychom na to nemysleli, ale nám hráčům to bylo sděleno až po tom šestém zápase. Náš management to začal organizovat hned cestou z Děčína, takže tam jsme se to dozvěděli.
Jak často tam trénujete? Neměli jste tam ke konci série s Děčínem podezřele často tréninky?
Trénovali jsme tam před zápasem, když už se to vědělo. Párkrát za rok jsme tam něco odtrénovali nebo odstříleli, když ve velké něco bylo, ale před rozhodujícím sedmým zápasem jsme tam netrénovali skoro vůbec. Až den před tím. Nikdo z nás vůbec nepočítal, že by nás mohlo něco takového překvapit.
Jak se těšíte na první domácí finále?
Těšíme se určitě hodně. Nikdo z nás finále nezažil. Dva zápasy venku teď pro nás nebyly to pravé ořechové, ale doma s domácími fanoušky se všichni těšíme hodně, protože doufáme, že se naplní celá hala a bude to podobná atmosféra jako proti Děčínu v sedmém zápase.
Nikdo z vás finále nezažil, takže to je, předpokládám, pro všechny společně vrchol vašich dosavadních kariér?
Já si myslím, že určitě. My teď v podstatě nemáme co ztratit. Pořád z toho máme všichni radost. Mrzí nás, že nám teď ty dva zápasy nevyšly, ale pořád je to finále. Hodně lidí už řeklo, že se nám to nemusí už nikdy podařit, takže si toho hrozně moc vážíme a je to pro nás ohromná radost, že můžeme finále vůbec hrát.
Po porážkách s Děčínem v semifinále trenér Vaněk říkal, že jste se nedrželi plánu a naopak ve vítězných utkáních jste dodržovali, co jste si řekli. Porážky v Nymburce byly také způsobené nedodržením plánu nebo to je prostě srážka s takovou kvalitou, že už to moc není o vašem plánu?
Já si myslím, že plán se nám daří držet, ale držíme se s nimi třeba první poločas, kdy na to máme ještě síly. Oni mají širokou rotaci všech dvanácti hráčů, nám dochází a začneme vymýšlet jiné věci, než máme. Takže trošku obojí. Přestaneme plnit plán a zároveň nám dojdou síly. My se tam točíme v osmi. Ve druhém zápase nám ještě chyběl Adam Kejval. Což byl mínus další hráč a to je pak těžké.
Mezi druhým a třetím zápasem byla pauza tři dny. Dostali jste volno nebo do toho šlapete pořád naplno?
Dostali jsme jeden den volna, abychom si od toho trošku odpočinuli, ale jinak do toho pořád šlapeme. Nesmíme z toho vypadnout.
S čím do toho nedělního zápasu jdete?
Vážíme si toho, že můžeme hrát finále a teď, když se to vrací k nám domů, chceme do toho třetího zápasu dát všechno. Nemáme co ztratit. Chceme i pro fanoušky, aby viděli pořádný basket, že máme na to se držet proti Nymburku a jdeme do toho se vším všudy a pak se uvidí.
Bude finálová kérka?
Určitě jsem nad tím přemýšlel, ale ještě jsem nevymyslel co. To si ještě nechám projít hlavou, ale určitě nějaká bude.
Foto: Jan Russnák