Začít upoutávku na nadcházející sezonu kterékoli soutěže tvrzením, že právě TATO sezona bude ta největší, nejzajímavější, nejočekávanější, nejpozoruhodnější, nejbezprecedentnější… To už je v dnešní zrychlené době, kdy je potřeba jakýmkoliv způsobem zaujmout vrtkavou lidskou pozornost, téměř povinností. A tak není překvapením, že se těmito a podobnými superlativy šermuje v médiích i o WNBA sezoně 2025. Nakolik je to další prázdná reklama a nakolik je to v tomto případě oprávněné?
Sezona 2024 překonala mnoho rekordů ve sledovanosti a celkovém zájmu o soutěž. Pokusíme se zde přiblížit, jaké jsou důvody být ohledně současnosti i budoucnosti WNBA optimistickými a proč se na letošní sezonu těšit. Je to totiž sezona mnoha významných poprvé, ale i převratných naposled. Ale neopomeňme přitom i trochu kritický pohled na věc, neboť ne všechny změny jsou vždy nutně k lepšímu. Pojďme se tedy na ně podívat.
WNBA se rozšiřuje
Poprvé po 17 letech přivítá WNBA nový tým – Golden State Valkyries, sesterský tým Warriors z NBA. Vlastník Joe Lacob na úvodní tiskové konferenci vyhlásil smělý cíl mít do 5 let titul a vedení týmu svými investicemi například do krásného nového tréninkového centra rozhodně prokázalo, že se nebojí své výroky podepřít penězi. Však to také nevidí jako charitativní projekt. Lacobův další vyhlášený cíl je mít z Valkyries nejvýdělečnější tým v celém ženském sportu.
Jak už to u nových týmů bývá, bude první rok Valkyries plný hledání těch správných ingrediencí pro budoucnost – a plný neúspěchů v současnosti. Hvězdné volné hráčky se do neznáma nijak nehnaly a tak je soupiska dnes sestavena převážně z drobtů, které mu ostatní celky ponechaly v expansion draftu. Je také až nezvykle mezinárodní –Američanek je v týmu menšina a i svou historicky první volbu v draftu použily Valkyries místo některé populární Američanky z univerzity na draft&stash mladé Litevky Justė Jocytė, kterou letos ani neuvidíme.
Čistě realisticky by letos ideálním výsledkem mělo být předvádět zábavný basketbal a zároveň skončit co nejhůře a doufat v štěstí v příští draft loterii. A zábava to asi bude, vždyť jen máloco se vyrovná oné energii budování něčeho úplně nového. Sedmnáctitisícová návštěva na předsezonní přátelák byla doufejme nejlepší upoutávkou na to, co nás letos v Golden State čeká.
Navnaďme na závěr, že sezona 2026 by měla být v tomto ohledu ještě zajímavější. Připojí se totiž nové týmy Toronta (poprvé v historii tým z mimo USA!) a Portlandu. Více než jeden nový tým v jedné sezoně, to pamatuje WNBA naposledy v roce 2000. Tehdy, na vrcholu optimistické bubliny raných let, se připojily hned čtyři nové týmy. Dva z nich se po už po třech sezónách položily, mezi nimi ironií osudu tehdejší Portland Fire…
WNBA si je však v současnosti mnohem jistější, že expanze stojí na pevných ekonomických základech. Původní plán mít do roku 2028 šestnáct týmů a pak na chvíli zbrzdit už je prý z důvodu velkého množství zájemců přehodnocován. Není divu, poplatek za vstup do WNBA se s každým zájemcem zvedá, u šestnáctého týmu (dle zpráv to bude prý Cleveland) by to mělo být až 250 milionů dolarů. A na takové šustění bankovkami liga ráda slyší. Jaký dopad by ale taková skoková expanze měla na kvalitu soutěže, asi není třeba déle rozebírat. Ale o tom všem zase třeba za rok…
A také se roztahuje
Letos má poprvé WNBA sezona 44 zápasů. Poslední dva roky to bylo 40, v roce 2022 ještě 36. Mírně nabobtnalo i playoff, kde se finále bude poprvé hrát na 4 vítězné zápasy.
Pro fanoušky super možnost vidět ještě více basketbalu, pro týmy možnost získat více peněz. Pro samotné hráčky nic moc – za stejné peníze ve stejném období více práce a větší námaha na tělo. Velká část hráček hraje druhou sezonu v Evropě či jinde po světě a jede doslova 12 měsíců bez přestávky. WNBA soupisky mají 11-12 hráček a i menší souběh zranění je pro každý tým velký zápřah. I nárůst zápasů v playoff budí mírné rozpaky. Loňské pětizápasové finále bylo možná nejlepší v historii soutěže, ale hráčky na jeho konci už viditelně pletly nohama.
Komisionářka Cathy Engelbert nedávno prohlásila, že by ráda šla až k 50 zápasům. Kam je však nacpat? S květnovým začátkem moc hýbat nelze, neboť už nyní liga velmi těsně navazuje na March Madness a evropskou sezonu a přechod pro draftované hráčky je brutálně rychlý, v řádu týdnů. A protažení sezony až někam do listopadu se liga též vyhýbá. Podzim je období amerického fotbalu, už takto dělá WNBA vše, aby se s ním vrchol její sezony příliš termínově nesrážel. Začíná i NBA a NCAA basketbal, týmy sdílí arény, logistika…
Kolem a kolem, delší sezona je jistě dobrým a s pokračující expanzí nezbytným krokem. V tom ohledu se vyjádřily i samy hráčky. Jde však o to, najít správnou míru. Přitažlivost WNBA vždy spočívala i právě v krátké a kompetitivní základní části, kde 90 % zápasů má šťávu a něco jako load management prakticky neexistuje. NBA zde není příliš dobrým vzorem k následování. Je potřeba nejen slepě měnit počty zápasů, ale i dalšími změnami okolo nepřipustit přílišné rozmělnění kvality a zajistit co nejlepší podmínky pro hráčky. Tohle vše bude velkým tématem letošních jednání o nové kolektivní smlouvě – ale o tom si ještě povíme více níže.
Jedno je jisté – s nárůstem zápasů letos padne velké množství rekordů. Především těch absolutních, jako počet bodů v sezoně atd. Mnoho hráček se bude ještě rychleji posouvat nahoru v historických tabulkách. To vše bude určitě skvělým PR materiálem a připoutá další pozornost. A je to tak dobře. Historie WNBA je stále dostatečně krátká, aby se na takové věci nemusely brát zvláštní ohledy.
Trenérské experimenty
Poprvé má WNBA tým hlavního trenéra z Evropy. Francouzský trenér Rachid Meziane vstoupil do jámy lvové a stal se trenérem Connecticutu, týmu v nejneutěšenější situaci v lize, u kterého se navíc neustále spekuluje o jeho prodeji a přesunu jinam. To samozřejmě nic neubírá kvalitám trenéra, který dosáhl úspěchů právě prací v podceňovaných celcích spíše než v zavedených velkoklubech – například loňské finále Euroligy s Villeneuve či zlato na předloňském EuroBasketu s Belgií.
Příchod Evropana je ale jen jednou součástí celkového zajímavého trendu. Hned osm WNBA týmů (počítáme-li i nový tým Valkyries) hledalo před sezonou nového trenéra. A už to bylo bezprecedentní samo o sobě. Jakoby se vedení mnoha týmů s novou vlnou energie (a peněz) přicházející do ligy probralo z letargie a začalo se více zajímat o to, proč je zrovna jejich tým pozadu v této nové vlně zájmu o WNBA a jak na ni co nejdříve úspěšně naskočit.
A zatímco v dřívějších letech by se bezstarostně sázelo na jistotu a vídali bychom stále ta samá jména o dům dále, letos se hledáček až k nevíře rozšířil. Z osmi volných míst bylo hned sedm zaplněno úplnými nováčky v pozici hlavního trenéra v WNBA. Kromě výše zmíněného Meziana pak byla největším překvapením akvizice dvou trenérů z univerzitních vod.
Co naplat, ti nejpřednější trenéři ženského univerzitního basketbalu jsou platově stále skoro o řád jinde, k tomu mají nesrovnatelně větší stabilitu zaměstnání. A také je to prostě o hodně jiná práce. WNBA nicméně dokázala ulovit – a evidentně dostatečně zaplatit – úspěšné univerzitní trenéry hned toho druhého řádu (postavením, ne kvalitou). A to je dost převratná skutečnost. Že oba tito trenéři, Karl Smesko v Atlantě i Lynne Roberts v Los Angeles, mají nadto reputaci jedněch z nejprogresivnějších koučů v celém ženském basketbalu, to už je jen třešničkou na dortu. Faktem je, že se WNBA týmy berou zase o něco vážněji a nebojí se pro nalezení jakékoli výhody i riskovat a experimentovat. A nám, fanouškům, se díky tomu dostane nové a širší ráže herních stylů a filosofií. A to je pro celou soutěž jenom dobře.
Mládí vpřed
Poprvé po 21 letech uvidíme WNBA sezonu bez Diany Taurasi (dobře, pomiňme na chvíli, že jednu sezonu už kdysi vynechala, protože ji za to v Rusku královsky zaplatili). V dubnu ohlásila definitivní konec další z nejlepších hráček historie, Elena Delle Donne. Loni musela kvůli zranění pověsit boty na hřebík Candace Parker, nedlouho předtím to byly Sue Bird nebo Sylvia Fowles.
Taurasi, Delle Donne ani Parker se z různých důvodů nedostalo nějakého rozlučkového turné v jejich poslední sezoně, jako měla třeba právě Sue Bird. Jejich konec se tím omezil na článek v novinách či příspěvky na sociálních sítích. Není to vina samotných hráček, ale je to trochu škoda a WNBA sama není v tomto ohledu vždy na výši. Obzvláště s vlnou nových fanoušků je o to důležitější si připomínat vlastní historii – ideálně bez její slepé idealizace a zasmušilého hudrování, jak dřív bylo líp – a zdůraznit symboliku předávání žezla.
Téměř definitivně tím končí éra legend, které WNBA táhly v její druhé dekádě a dále. Obdobím pro ligu asi nejtěžším, kdy již vyprchala počáteční euforie a liga musela bojovat se špatnou reputací a mnoha ne zcela fér překážkami, ale často i sama se sebou. A právě tato generace hráček držela WNBA nad vodou i v dobách méně zářivých, kdy si přitom zároveň vydělávaly několikanásobně více peněz v zahraničí. Patří jim za to obrovský dík, neboť odvedly kus ne vždy dostatečně doceněné práce, jejíž plody shrábnou až jiní. Vždyť právě na nich současná generace, která posouvá ženský basketbal zase dále, vyrostla a právě jimi byla inspirována.
Velký chaos
Poprvé v historii snad jakékoliv profesionální soutěže budou 3/4 hráček, včetně těch úplně největších hvězd, po této sezoně volnými hráčkami. Před sezonou 2026 nás čeká naprostý chaos. Kontrakty současných WNBA hráček lze totiž velmi jednoduše rozdělit do tří skupin:
- přibližně 40 hráček, kterým stále běží jejich automatické čtyřleté nováčkovské smlouvy
- 2 (slovy dvě) hráčky, které mají smlouvu i na sezonu 2026
- 110+ hráček, kterým končí smlouva po sezoně 2025
Čím je letošní sezona tak magickou?
Sezona 2025 je poslední podle současné kolektivní smlouvy uzavřené v roce 2020 mezi WNBA a hráčskou asociací. Vyjednávání o nové je v plném proudu a bude jedním z hlavních témat celého roku.
Je to též poslední sezona podle současné smlouvy o vysílacích právech. Ta nová s Disney, NBC a Amazonem – dohodnutá v jednom balíku spolu s NBA – by měla přinést WNBA přibližně 3,5x více peněz. K tomu pracuje WNBA na dalších separátních balíčcích (pravděpodobně s CBS a Ion), které by měly posunout celkový nárůst hodnoty někam na pětinásobek.
Bylo to právě v očekávání této situace, proč se téměř všechny hráčky takticky nezavazovaly ke smlouvám přesahujícím rok 2025. Bude se hrát podle nových pravidel a ta budou přívětivější pro prakticky každou hráčku. Ony výše zmíněné dvě výjimky, jež mají smlouvu i na rok 2026, tak učinily pouze proto, že si byly velmi nejisté svou budoucností v lize a preferovaly stabilitu.
Největším tématem nové kolektivní smlouvy je jako vždy platová struktura. Že se platy hráček a platový strop násobně zvednou je bez debat – dlouhé debaty se ale povedou o tom, jaký násobek to bude a jak bude celý systém fungovat.
Hráčky také dlouhodobě usilují o větší podíl na příjmech spojených s basketbalem – třeba prodej dresů a dalšího “merch”, ze kterých hráčky vidí nějakých 9 %, oproti 50 % u hlavních mužských soutěží. Systém, který měl podíly hráček zvětšit, byl zaveden již do předchozí kolektivní smlouvy, jenže byl dost komplikovaný a v principu založený na srovnání s rokem 2019, které dva následující covidové roky bezpečně pohřbily.
Dalšími tématy budou zakotvení určitých standardů týkajících se zařízení pro trénink, regeneraci, ale také péči o děti hráček-matek. Je též nutno zakotvit oficiálně charterové lety, které WNBA zničehonic loni zavedla jednostranně sama, přestože to jednotlivým týmům v minulosti zakazovala ve jménu parity.
Určitě bude i snaha rozšířit soupisky a učinit je více flexibilní, obzvláště ve světle výše rozebraného nárůstu zápasů. Jak již bylo zmíněno, týmy nyní mohou mít maximálně 12 aktivních hráček. Kvůli tvrdému platovému stropu je to ale často jen 11. Narozdíl od NBA nemá WNBA něco jako dvoucestné smlouvy a G League či nějaký podobný systém. Mnoho hráček, které třeba jen těsně nepřežijí osekávání soupisek před sezonou, je úplně odříznuto od profesionálního basketbalu v USA, není čas na nějaký rozvoj talentu. Každoročně všechny fanoušky bolí zbavování se populárních draftovaných hráček z univerzity, které zabije veškerý hype z March Madness. Týmy pak často tyto hráčky stejně během sezony nahánějí na hardship kontrakty, když se jim nakupí zranění nebo když třeba Evropanky odjedou v červnu na EuroBasket. Těžko říci, komu takový systém vlastně prospívá.
Budou to tvrdá jednání. Hráčky oprávněně cítí, že je jejich pozice nejsilnější, kdy byla. A tvrdí, že existují dostatečné důkazy o budoucím pokračování trendu a jeho udržitelnosti. Na druhé straně vlastníci budou oprávněně argumentovat tím, že dlouho sanovali ztráty a že jedna vlaštovka prozatím jaro nedělá. Dokáží obě strany nepřepálit svou pozici?
Hráčkám hraje do karet několik věcí. Předně je to výše zmíněný nárůst peněz plynoucí z vysílacích práv. Caitlin Clark je evidentně jedním z nejsledovanějších sportovců v USA vůbec a posílá zájem do jiné stratosféry, ale i v její nepřítomnosti jsou čísla sledovanosti velmi slušná a na vzestupu v řádu desítek procent oproti nedávné minulosti. I spousta dalších čísel, ať už jsou to prodej všemožného zboží, počet sponzorů, či ceny vstupenek, vykazuje dle zpráv často až drastický nárůst. Hráčky se budou chtít v nové smlouvě ujistit, že z tohoto bobtnajícího koláče si ukousnou pořádný díl i ony.
Dalším tlakem na WNBA je relativní úspěch první sezony 3 na 3 ligy Unrivaled, založené Breannou Stewart a Napheesou Collier. Liga získala vlastní vysílací smlouvu s TNT za 100 milionů dolarů a mnoho sponzorů a investorů, nabídla všem hráčkám lepší peníze než WNBA, přepychový servis a k tomu i podíl na vlastnictví ligy. Z mnoha důvodů nemá smysl obě soutěže srovnávat jedna ku jedné, ideálně by se měly vzájemně doplňovat (Unrivaled se hraje v lednu-březnu jako alternativa ke hraní v zahraničí mimo WNBA sezonu). Ale virální titulky jako “Jednička WNBA draftu Paige Bueckers si v Unrivaled vydělá více za 1 sezonu než za 4 v WNBA,” jsou tak jako tak velmi špatnou reklamou pro WNBA.
Čím dříve se najde shoda na nové kolektivní smlouvě, tím lépe. Teoreticky je čas do začátku sezony 2026. Ale vzhledem k výše zmíněnému nastávajícímu chaosu trhu s volnými hráčkami by bylo lepší mít pravidla již před únorem, kdy začne free agency. Jenže jsou tu i expansion drafty Toronta a Portlandu, které by asi (stejně jako u Golden State loni) proběhly v letošním prosinci. A to by se zase dělalo špatně bez nějakého rámce, podle jakých pravidel se má vlastně hrát.
Ve finále nemá cenu nad tématem příliš hloubat, přestože z nějakého důvodu budí na internetu tolik emocí. Co se dojedná, to se dojedná. Skutečností je, že finance WNBA jsou jedna velká černá skříňka (s komplikovanou vlastnickou strukturou), o které zvenku nevíme téměř nic.
Těšme se na sezonu 2025. Hraje se v ní opravdu o hodně. Víme dobře, že basketbalisté v posledních letech svých kontraktů se obzvláště snaží, aby si vysloužili pořádnou odměnu. Vstupujeme do sezony, kde je v této situaci drtivá většina WNBA a hráčky hrají o životní smlouvy. A míří na ně statisíce a miliony očí. Zápasů se v televizi vysílá více než kdy dříve, z mnoha hráček jsou kulturní ikony, padají rekordy, do ligy přicházejí nové a nové populární univerzitní hvězdy jako letos Paige Bueckers, liga se více a více internacionalizuje, posouvá hranice celého ženského sportu…
A co je nejdůležitější – bude to zase bohatá porce zatraceně zábavného a kvalitního basketbalu.
Pokud nechcete, aby vám ze světa ženského basketu něco uteklo, sledujte na síti X účet @wnbacz