Znáte ho.
Přestože už roky aktivně nehraje, pokud jen trochu sledujete český basket, musíte ho znát. Je o něm často slyšet. Pravda, ne vždy z dobrých důvodů. Je někdy kontroverzní a ví to o sobě. Nálepku zlobivého muže NBL ze sebe nestrhává, ale zdůrazňuje, že jeho jediným zájmem je posouvat český basket dál. „Vím o tom, že jsou věci, které jsem posral. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Když rozjedeš deset věcí a tři se ti povedou, je to pořád lepší, než když nerozjedeš žádnou,“ říká.
V ústecké Slunetě to rozjeli pěkně a loni dojeli až do finále k historickému stříbru. On sice není hráč, není ani trenér, není vlastně ani člen realizačního týmu, přesto je v domácí hale pořádně slyšet. Opřený o auto vedle domácí střídačky dává hlasitě najevo, když se mu něco nelíbí.
A stejné je to s ním i v rozhovorech. Generální manažer Slunety Tomáš Hrubý řekne, co se mu nelíbí, kdo se mu nelíbí a proč se mu nelíbí. Je konkrétní. Mnozí s ním samozřejmě souhlasit nebudou, mnohým se to líbit nebude. Hrubý je na to připravený, ale své postoje chce vysvětlovat. „Třeba lidi zjistí, že nejsem úplný magor, který jenom nadává rozhodčím. Možná se zamyslí nad tím, co říkám a uvědomí si, že na tom bude něco pravdy,“ doufá.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Loni jste slavili stříbro. Letošní sezóna ale skončila už ve čtvrtfinále. Dá se brát jako úspěšná?
Šli jsme do ní s velkým respektem. Proměna kádru po loňském finále byla obrovská, nezůstal kámen na kameni. Měli jsme za sebou opravdu turbulentní léto, které bych nikomu nepřál. První polovina sezóny nás i tak obrovsky pozitivně překvapila. V únoru jsme ale pak padli do krize, ze které jsme se ještě částečně dostali, nicméně v play-off to už nevyšlo. Nakonec je z toho páté místo, k tomu medaile v Českém poháru. Fanoušci v Ústí chodili, byli skvělí. Já sezónu hodnotím kladně.
Vrhá na vaši porážku ve čtvrtfinále lepší světlo fakt, že se Brno nakonec dostalo až do finále?
V první řadě přiznávám, že jsme si za soupeře přáli víc Písek. Při vší úctě k němu, zdál se nám víc hratelný. Brnu forma gradovala, kdežto u Písku jsme viděli spíš klesající tendenci. Věděli jsme, že to proti Brnu bude těžké. Jejich postup do finále jen potvrzuje, jak silný soupeř pro čtvrtfinále to byl.
Je to kvalitní tým s širokou lavičkou. Moc jim úspěch přeju, jsou to sympatičtí kluci, včetně trenéra. Série s nimi byla navíc naprosto férová.
Jaká je vlastně cesta z Brna za stavu 0-2 na zápasy?
Není veselá, to určitě ne. Ale věděli jsme, že musíme něco změnit, a to se povedlo. Doma jsme pak dvakrát vyhráli. Bohužel to nestačilo. Brno nakonec vyhrálo zaslouženě.
Zmínil jsi, že jste měli turbulentní léto. Řadu změn jste ale udělali i během sezóny. Odešli Číž s Edwardsem, přišel Šiška. Nemohlo to mít vliv na to kolísání formy?
Úspěchů z posledních let jsme dosáhli i díky tomu, že když máme nějaký problém, řešíme ho hned. Nenecháme ho vyhnít. Ovšem není to tak, že se Slamák probudí a jde vyhodit hráče. To ne. Má to nějaký vývoj.
Dejme tomu, že trenér není spokojený s hráčem. Nejdřív to řeší přímo s ním. V další fázi se do toho procesu zapojím já, potom už přichází třeba nějaký „warning“. Zkrátka dáváme hráči čas na nápravu. Na druhou stranu to ale nechceme tlačit před sebou několik měsíců. Pokud nevidíme změnu k lepšímu, řešíme to razantně. A zatím jsme z podobných zásahů do skladby týmu jenom těžili.
Pojďme konkrétně. Na čem zkrachovalo spojení Slunety s Adamem Čížem?
Jeho angažmá u nás bylo nešťastné. Obě strany od toho čekaly víc. Ale to je sport, někdy se to tak prostě stane. Rozešli jsme se korektně. Myslím, že do nejvyšší soutěže ještě nastoupí a já mu přeju jenom to nejlepší do další kariéry.
Druhé jméno je Jaden Edwards, který začal sezónu u vás, ale byl také odejit. Nakonec se ale do KNBL vrátil v dresu vašich arcirivalů z Děčína, pro které byl důležitým hráčem. Nebylo to z vaší strany unáhlené?
My neděláme unáhlené kroky. Věděli jsme, že Jaden je velice kvalitní hráč, i když trochu mladý a nevyzrálý, což podle mě ukázal v závěru série Děčína proti Brnu. Dělal stejné chyby, jaké dělal u nás. Ale to k tomu patří.
Nicméně v době jeho angažmá u nás měl Jaden agenta, který měl absolutně nekorektní jednání. Diplomaticky řečeno. Nakonec se to dostalo až do fáze, kdy jsme si řekli „a dost!“. Ten hráč tady prostě kvůli tomu nemohl být. I kdyby nám jeho agent nabízel za deset dolarů Michaela Jordana, tak bychom s ním spolupracovat nechtěli.
Já jsem pak Jadena, což je opravdu fajn kluk, vezl na letiště. Řekl jsem mu, že jestli chce svoji kariéru nakopnout, tak musí změnit agenta. Dva týdny na to mi volal jiný agent, se kterým spolupracujeme, a na Jadena Edwardse se měl ptal. Řekl jsem mu jen samé pozitivní věci. Jaden nakonec agenta opravdu změnil, což bylo to nejlepší, co mohl udělat. Vím, že původně měl být v jiném týmu, ale nedopadlo to. Nakonec po něm sáhl Děčín a já mu to přeju.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak je vůbec vnímaný přestup mezi Ústím a Děčínem?
V případě Edwardse je to něco trochu jiného, než když přestupuje český hráč, který byl v jednom z týmů třeba několik let. Napadá mě například kdysi Pavel Houška. Jaden byl u nás chvíli a nebyl s jedním týmem tolik spojený. Ale i takový přestup dává lidem možnost to u piva probrat.
Všichni vědí, že je tu rivalita. A zaplaťpánbů za ní. Aspoň se oba tábory mají o čem bavit.
Ještě, než se na tu rivalitu podíváme podrobně, zastavme se u trenéra Tomáše Reimera. Dal jsi mu první šanci v nejvyšší soutěži. Jsi spokojený?
V první řadě mu patří obrovský kredit za to, že do toho rychlíku nastoupil. Je fakt rozdíl trénovat první ligu na Sokole Pražském, kde není žádný tlak, nebo jít do toho času druhého týmu NBL, který má poměrně silnou diváckou základnu. Odvedl velký kus práce, spoustu se toho taky naučil. V první sezóně prakticky neměl co ztratit, v té druhé už možná bude pod větším tlakem.
Uvědomoval jsem si riziko, že by si to nemuselo sednout. Ale Tomáš měl moje slovo, že ho podržím. Při podpisu smlouvy jsem mu řekl, že ho nevyhodím někdy v listopadu nebo prosinci. Nakonec jsem něco podobného vůbec nemusel řešit. Jeho práce byla dobrá. Klub je s ním spokojený, smlouvu má na tři roky a my jsme rádi, že tu je.
Před pár dny jsi na síti X otevřel téma ohledně nutnosti licence trenérů NBL, tak jsem si říkal, jestli sis nevyhlédl někoho nového …
To opravdu ne (smích). Tomáš má místo jisté.
Určitě máš o mladých českých trenérech dobrý přehled. Zkus zmínit nějaká jména, která v lize nejsou, ale jsou perspektivní.
V první řadě řeknu člověka, který teď ohromnou šanci dostal, a je to Martin Bašta. V příští sezóně bude trénovat vítězky Euroligy z USK a to je za mě „WOW“. Smekám před vedením USK, že v takovém týmu dali šanci mladému klukovi. Rozhodně bych si všímal i Jaroslava Lejska z Plzně, což je kluk, který by jednou mohl do nejvyšší soutěže nakouknout. A třetím jménem je pro mě pardubický asistent Jan Dvořáček, který by už taky mohl dělat hlavního trenéra v některém mančaftu NBL.
Naopak jeden zkušený trenér teď skončil. Jaký je tvůj vztah k Petru Czudkovi?
Vztah máme dobrý, v roce 2003 jsme spolu vyhráli titul. Petr je obrovská osobnost, a to nejen Opavy, ale celého českého basketu.
Bohužel, jeho konec v Opavě nebyl šťastný. Myslím, že věci, které vyplouvaly na povrch, se odrazily i do výkonu a chodu klubu, kluky to jednoznačně ovlivnilo. To je špatně. Pokud tam byly jakékoliv vnitřní problémy – které mně nepřísluší hodnotit – tak se měly řešit později. Špinavé prádlo by se nemělo prát v sezóně basketbalové, ale v sezóně okurkové.
Já si Opavu bez Petra neumím představit, ale budou se s tím muset nějak poprat. Petr si určitě ještě v basketbalové komunitě řekne svoje. Já přeju jemu i Opavě jen to nejlepší, protože jsem tam zažil skvělé roky a nikdy na to nezapomenu.
Už jsi říkal, že vaše loňské léto bylo turbulentní. Letos žádné zemětřesení nebude?
Jsme výrazně víc stabilizovaní než loni. Trenér Reimer je pod smlouvou. To stejné platí pro Láďu Pecku, Tomáše Vyorala, Josefa Potočka, v nejbližších dnech bude pod smlouvou i David Žikla. Páteř máme. Oslovili jsme už nějaké české hráče, jména zatím neřeknu, kádr samozřejmě doplní i cizinci. Chceme, aby to bylo vybalancované. Věřím, že to trefíme.
Je známo, že rád zvedáš téma „cizinci vs Češi“. Jsi zastáncem toho, aby se kvóty na cizince nesnižovaly. Proč?
V první řadě chci, aby zaznělo, že absolutně nejsem proti českým hráčům.
Ale pokud by se momentálně kvóta na cizince snížila, stalo by se jenom to, že by se cena českých hráčů zvedla zhruba o 30 procent. Nechci se dostat do stavu, abychom platili statisíce korun klukovi, který umí pravý dvojtakt a vyšší statisíce klukovi, který umí levý dvojtakt. Ohnulo by to trh. Pro české kluky to navíc není vůbec motivační, tuzemskému basketu by to škodilo, kvalita ligy by padala. Naopak vyšší kvóty cizinců by měly přinutit české hráče, aby se začali víc snažit, jinak prostě zleniví. Vytvoří to zdravý tlak.
A zdůrazňuju, že je tady spousta kluků, kteří si svoje peníze zaslouží. Všichni ti Pomikálkové, Křížové, Peckové, Vyoralové, Švrdlíkové, to jsou páni basketbalisti a mají něco za sebou. Ti mají být dobře zaplacení.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Setkáváš se naopak s požadavky, které považuješ za nesoudné?
Jsou tady kluci, kteří chtějí nehorázné peníze. Klidně budu jmenovat. Třeba agent Filipa Kábrta z Jindřichova Hradce chtěl takovou částku, až jsem se musel začít smát. Řekl jsem mu, že je blázen. Ten kluk ještě nic nepředvedl a jeho agent pro něj chce peníze, skoro jako má Pecka. To nejde.
Já prostě nechci, aby se podobným způsobem ničil trh. Chci zdravé prostředí. Nechci, aby se zvýhodňovali Češi, jen proto, že jsou to Češi, bez ohledu na kvalitu.
Chápu, že neřekneš konkrétní částky, ale abychom měli aspoň představu – jaké jsou platy českých hráčů, kteří nepatří právě k tomu prvnímu sledu, v poměru k cizincům?
Dnes jsou někteří čeští hráči – a to se fakt nebavím kolikrát ani o těch největších jménech – třeba i o polovinu dražší než Američani. Ti kluci si říkají o peníze, které jsou neadekvátní jejich výkonu. Ale uvědomují si, že jsou Češi, a vědí, že týmy Čechy potřebují. Jejich cena neroste kvůli tomu, že by rostla jejich kvalita, ale kvůli tomu, jak je nastavený systém.
Každý, kdo má na starosti nějaký rozpočet, se pak chce logicky poohlížet raději po hráčích z ciziny, kteří mají stejnou výkonnost, ale stojí polovinu peněz.
Angažmá cizinců je ale na druhou stranu dost často takové tahání králíků z klobouku. České hráče přece jen znáš lépe.
Ano, největší výhoda českých hráčů je, že v jejich případě víš, koho bereš, a to nejenom herně, ale i lidsky. Z videa nepoznáš, jaký je ten hráč člověk, což tě někdy může dohnat. Koneckonců se to stalo i nám. Někteří si možná ještě pamatují Devanteho Wallace. Bezpochyby jeden z nejkvalitnějších hráčů, který kdy v Ústí nad Labem byl. Ale lidsky jsme si nesedli a museli jsme se kvůli tomu rozloučit, hodně se o tom tehdy mluvilo.
Samozřejmě by bylo krásné takové riziko eliminovat tím, že postavíš tým jenom z Čechů, ale těch kvalitních je prostě málo. Myslím, že i ta zmíněná Opava bude muset brzo jít cestou vícero cizinců. U Písku, který je skvělým osvěžením ligy, podle mě rozhodně nadcházející sezóna, jestli svou současnou filozofii udrží.
Jak je pro Slunetu těžké přivést kvalitního českého hráče?
Jednoduché to není, ale je to výrazně jednodušší než v dobách minulých. Značka Slunety už má na v českém prostředí nějakou reputaci, jsme finančně zdravý klub, peníze efektivně investujeme do chodu. Čeští hráči jsou u nás spokojení.
Na druhou stranu od vás před loňskou sezonou odešli Jan Karlovský a Johan Haiblík. Zejména u prvně jmenovaného jsem měl pocit, že jste o jeho setrvání v Ústí dost stáli. On měl nakonec skvělou sezónu v Písku, o parník vyhrál titul Hráče s největším zlepšením. Chápeš jeho motivaci k odchodu?
Zájem z naší strany byl, ale u Karlose jsme asi dojeli na to, že jsme měli tak dlouhou sezónu. Začali jsme s ním jednat pozdě, Písek nás předběhl. Ale je pravda, že u nás by takovou roli, jakou dostal v Písku, neměl. To je prostě fakt, který podepíšu vlastní krví. Je to typ hráče, který potřeboval změnu, aby ze sebe dostal víc. Podle mě udělal velmi dobře, že šel k Sršňům. Přeju mu úspěch.
Ale hráčem, který potřeboval změnu, je podle mě taky Josef Potoček. Jsem přesvědčený, že v Pardubicích by nepředváděl výkony, jaké předváděl u nás.
Jak ty vlastně vnímáš fenomén Písku, který hraje jenom s českými hráči?
Písek je osvěžení ligy, každý fanoušek ho má rád. Je potřeba ho brát jako celkový produkt – není to jen o hráčích a Honzovi Čechovi, ale i o Mírovi Janovském a vlastně o celém městě. Do Písku přijedeš, a cítíš se tam dobře. Ten klub má obrovský entuziasmus.
Jediné, co mi na Písku vadí, je vytváření dojmu, že hrají za nějaké malé peníze. Já si to nemyslím. Domnívám se, že hráči jsou tam finančně velice dobře ohodnocení. A pozor, já jim to přeju!
Poslední otázka k zahraničním hráčům – proč Sluneta v posledních letech jde prakticky striktně jen cestou Američanů a jiné zahraniční hráče vlastně nevyužívá?
Máme smlouvu o dotacích s městem, která nám zakazuje angažovat hráče z Evropské unie. Je to nějaká právní klička, popravdě se v tom sám pořádně neorientuju. Netýká se to jen nás, ale všech sportů. Před několika lety ještě za Antonína Pišteckého jsme zkoušeli slovenského rozehrávače Mateje Majerčáka. Chtěli jsme ho, ale neprotlačili jsme to přes město. Podmínky smlouvy nesmíme porušit. S městem máme velmi dobré vztahy, významně nás podporuje.
Fandil jsi v semifinále KNBL Brnu?
JEDNOZNAČNĚ ANO! (důrazně)
Důvodem je rivalita Ústí a Děčína, nebo skutečnost, že pro Brno to byl premiérový postup do finále?
Obojí.
Tak se podíváme na ten tvůj vztah s Děčínem. Nedávno jsme dělali rozhovor s Jakubem Houškou …
… přeruším tě. Už asi 20 lidí se mě ptalo, jestli jsme byli s Koubou na pivu. (smích)
A byli?
Nebyli.
Jakub Houška v tom rozhovoru říkal, že by neměl problém s tebou na pivo zajít, ale v poslední době se ty „nůžky mezi vámi přece jen trochu rozevřely“. Cítíš to stejně?
Já si nemyslím, že by z mé strany nějak ochladl vztah s Jakubem Houškou. Poté, co jsem si ten rozhovor přečetl, jsem se nad tím zamyslel a vlastně to vnímám trochu jinak než on. Z děčínského tábora je Jakub Houška jeden z mála lidí, které opravdu respektuju. Je to srdcař. V hale je furt, od rána do večera. Takové typy lidí respektuju, v klubu je chceš mít. Můj vztah k němu se vůbec nezměnil. Dokonce jsem mu byl kdysi na svatbě. (smích)
Možná, že Kouba akorát v Děčíně nemůže říct, že jeho vztah ke mně je pořád stejný. Já je tam vnímám trochu jako sektu, ve které by se takový názor asi nehodil. Můj vztah k němu každopádně pořád stejný je.
Tipnu si, že podobně to necítíš směrem k trenérovi Tomáši Greplovi. Nedávno jsi v podcastu Fastbreak doslova řekl, že tě „sere“. Nevysvětlil jsi ale proč. Dost lidí to zajímá. To je něco čerstvého?
Vůbec ne. Mám k tomu velice závažné osobní důvody, které se táhnou už od přátelského utkání v roce 1996. Od té doby tvrdím, že Tomáš Grepl není dobrý člověk.
Dobře, Grepla jako člověka rád nemáš, to už všichni pochopili. Ale respektuješ Grepla jako trenéra?
Mám na to dva úhly pohledu.
K nám se z Děčína vrátil David Žikla a to bylo, jak když přišel z Mírova. Je to strašně fajn kluk, získal si mě tím, jaký je dříč, ale po návratu z Děčína na něm byla vidět nějaká psychická újma. Srovnal se až teď po dvou letech, až jsme si dělali srandu, že jsme pro něj jakási probační služba.
Na druhou stranu – a fakt to říkám nerad – se Greplovi musí nechat, že z hráčů dostane 140 procent. Dovedou taky načasovat formu. To, že jsou to psychopati, je věc druhá.
Říkáš psychopati … Děčín nepochybně hraje tvrdě, ale není to prostě jen jeden z přípustných stylů basketu, který jim navíc přináší dlouhodobě úspěchy?
To je absolutní psychopatismus. Je to úplně za hranou. S Děčínem nikdo nechce hrát. Jsem přesvědčený, že když Brno v semifinále vyhrálo sedmý zápas, tak se nejvíc ulevilo Nymburku.
Mně na nich nejvíc vadí ta nesoudnost. Je jasné, že třeba play-off je vyhrocené, ale vzpomenu pátý zápas z loňské semifinálové série a všechny ty výmluvy. Plivanec to nebyl, protože nevylétly sliny, fakáč na trenéra to nebyl, byl to fakáč na diváka za trenérem, ruce se podávají po konci série…
Ale tak aspoň se mají lidi o čem bavit. Já jsem jeden z mála, který tohle téma otevírá, což se mi samozřejmě vrací, když do děčínské haly přijdu, ale to mi nevadí. Naopak to mám rád. Ať si lidi chladí žáhu na mě, doma jsou pak pod pantoflem a tam už si vyskakovat nemůžou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Čteš komentáře na sociálních sítích? Tam tě taky mnohdy fanoušci nešetří.
Občas si to přečtu. Když budu mluvit konkrétně o fanoušcích Děčína, tak to je nějakých 30 lidí, kteří tam píšou pořád dokola to samé. Nejde to brát vážně. Je ale v každém případě dobře, že lidi za svým klubem stojí.
Co jsi říkal na sporné situace ze semifinálové série mezi Děčínem a Brnem?
Po X letech se zastanu Děčína a jednoznačně řeknu, že Dylan Frye v sedmém zápase neměl hrát. V šestém zápase to neustál. Fakáč do publika, řeči, gesto týkající se peněz, které ukazoval na rozhodčí, to do sportu nepatří. Určitě měl mít distanc.
To byla jedna sporná situace. Jiná nastala už ve třetím zápase, kdy po nesportovním faulu Macháče vystartoval taky Frye, dostal déčko a následně stopku na jeden zápas. Tam bylo z tvého pohledu vše v pořádku?
Za mě Macháč není basketbalista. Je to člověk, který má vytvářet nějakou gloriolu válečníků. Má soupeřům dávat najevo, že je to bude bolet a vyvolávat v nich strach. Řeže to hlava nehlava a je to často na hraně úmyslu nebo diskvalifikace. Myslím, že v téhle konkrétní situaci měl být taky vyloučený. Vím, že to předseda ČABRu (Robert Vyklický – pozn. red.) kontroloval na IRS, ale stejně to považuju za chybné rozhodnutí.
Frye do Macháče pak strčil, což si samozřejmě dovolit nemá. Ale Macháč odpadl a odjel až někam do šatny. Tady se ukázalo, že umí rozdat, ale neumí přijmout. Což je tak trochu případ celého Děčína. Déčko pro Freye bylo správné, ale měl ho dostat i Macháč.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak významné je El Nordico?
Je to fenomén a reklama na český basket. Jsem strašně rád, že je toho Ústí součástí. Většinou je to vyhrocené, to derby bývá. Výjimkou byl třeba letošní čtvrtý vzájemný zápas v Děčíně. Spousta lidí mi řekla, že je překvapilo, jak klidné to bylo. No jasně, že to bylo v klidu, když jsme tam dostali o dvacet a neměli jsme vůbec co nabídnout. Lidi se pak chovají jinak. To je stejné jako s tou děkovačkou Písku.
Děkovačkou Písku?
Ano, po čtvrtfinálové sérii mezi Děčínem a Pískem. To video kolovalo i po internetu, děčínští fanoušci děkovali Písku za sérii, tleskali jim a skandovali. Kdyby vyhrál Písek, tak se rozhodně žádná děkovačka nekoná (smích). Tak je to vždycky.
Děčín by jistě namítl, že v Ústí a u ústeckých fanoušků je to podobné a nemáte si co vyčítat.
Přiznávám podjatost, ale já to tak nevidím. Od nás strašně moc fanoušků do Děčína jezdit nechce. Jedna věc samozřejmě je, že se tam nevejdou, což Děčínu vyčítat nejde, je dobře že mají vyprodáno. Druhá věc ale je, že atmosféra během zápasu je tak vypjatá, že někteří lidé už to nechtějí poslouchat a raději se podívají v televizi nebo na streamu.
Myslím, že atmosféra u nás je jiná než v Děčíně. Ale ano, nejsem v tomhle objektivní.
Loni se před semifinálovým El Nordicem řešil přesun série na zimní stadiony. Nakonec to nevyšlo, vy jste nechtěli. Letos hrál na zimáku Písek a minimálně z pohledu návštěv to byl úspěch. Je něco podobného v Ústí někdy ve hře?
Kdybychom loni šli na zimák, tak jsem přesvědčený, že by nás Děčín vyřadil. Možná by to ani nebylo na sedm zápasů. My jsme před tou sérií byli v rozdílných situacích. Děčín už několik finále zažil, měl stříbrné medaile. My jsme za tímhle úspěchem šli poprvé. Proto jsme nakonec na ten přesun na zimák nekývli, nechtěli jsme se v tak důležité chvíli připravit o domácí prostředí. Zpětně to pořád beru jako výborné rozhodnutí.
Písek byl letos v tomhle odvážnější. Šel na zimák i když věděl, že ta série bude vyhrocená. Ukázali koule a namazali si nás všechny na chleba. Ale tu sérii taky nakonec prohráli.
To znamená, že teď když už finále a stříbro máte, tak k možnosti hrát na zimáku jsi vstřícnější?
Ano, jeden velký cíl jsme si už splnili, takže bych se na to díval jinak. Tlak by nebyl takový jako loni. Chtěl bych Slunetu jednou na zimák dostat.
Co je aktuálně největší problém NBL?
Liga je natolik vyrovnaná, že by si zasloužila čtyřkolový systém. Ještě před několika lety bylo víceméně šest dobrých a šest špatných týmů. Dnes ale může desátý bez problémů porazit druhého, proto si myslím, že dělit soutěž na A1 a A2 nedává už smysl. Ano, je to šest zápasů navíc, ale termín by se na ně našel.
Znám argumentaci evropskými poháry, Nymburkem v Lize mistrů, ale hrajeme to pro české diváky a ty chceme dostat do hal.
Nějaký další problém chceš zmínit?
Stagnujeme v ligovém marketingu. Mrzí mě, že liga nesleduje aktuální trendy. Jako Asociace ligových klubů (ALK) do toho dáváme dost peněz, ale poměr cena – výkon je špatný. Musíme se posunout dopředu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Máš řešení?
Lidi dneska chtějí příběhy, chtějí show, chtějí trochu toho bulváru. Doba je jiná, je konzumní a my na to musíme reagovat. Nestačí, aby se všechno točilo kolem basketu jen odborně, výkony, výsledky. Potřebujeme tu omáčku kolem. Fotbal má Tiki-Taka, hokej má Bomby na ledu, basket nic takového nemá.
Samozřejmě, že budou odpůrci, lidi budou tvrdit, že bulvár nechtějí. Ale ona je to cesta. Jsou to i maličkosti. Třeba Děčín teď začal s tím, že mají moderátorku, která chodí během zápasu a ptá se lidí. I takové drobnosti ten zážitek posouvají.
Ty máš vlastně inspiraci přímo ve městě. Fotbalisté třetiligového FK Viagem Ústí nad Labem se na sítích prosadili s tím, že jejich klipy moderují opravdu extrémně obdařené ženy. To je ten potřebný bulvár?
(smích) My jsme zvláštní město. Tohle už je jiný typ bulváru, dost prvoplánový. Tam lidi přes umělá prsa nevidí na to, že ti kluci hrají fakt dobrý fotbal a mají úspěchy. Basket by měl jít trochu jinou cestou, ale musí chtít být vidět.
S tím souvisí i televizní prezentace ligy. Zápasy se občas objeví na ČT Sport, někdy na ČT Sport Plus, play-off začala vysílat taky Sporty TV. Jsi s tím spokojený?
Jako ALK jsme koupili 70 přenosů na ČT Sport Plus a za mě je to velice špatný tah. Jakmile je zápas na ČT Sport, tak je to pro český basket dobře. Čím víc, tím líp. ČT Sport Plus je ale něco úplně jiného. Nikoho to tam nezajímá. Sledovanost je dokonce o desítky procent nižší než na TVcom. To není cesta.
Je zkrátka potřeba dostat co nejvíc basketu na ČT Sport. A to ideálně v nějakém pravidelném čase. Protože některé nabízené termíny jsou opravdu nevyhovující. My jsme třeba několikrát měli kvůli televizi hrát až po 20:00, ale to nedává smysl, lidi do haly nepřijdou.
Pokud jde o Sporty TV, to je teprve začátek. Oťukáváme se a buď to půjde, nebo ne. Je to zkouška.
Jiné cesty nejsou?
Byla nějaká oťukávačka s O2. Samozřejmě bych byl pro, nebránil bych se tomu. Oneplay je teď fenomén a kdyby se to podařilo tam dostat, bylo by to fajn. Ačkoliv nevím, jak by se na to díval zbytek basketbalové veřejnosti, ne každý má k Oneplay přístup. Pořád bych kvůli tomu za dobrých podmínek preferoval ČT Sport, to je televize dostupná všem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Spoustu témat, někdy i kontroverzních, otevíráš na twitteru, respektive teď už na síti X. Je to jenom o tom, že si chceš do něčeho píchnout, nebo reálně čekáš, že tím rozpoutáš diskusi a ideálně něco změníš?
Chtěl bych věci měnit, není to tak, že bych se chtěl zviditelnit. Mám výhodu v tom, že s klukama jezdím všude, jsem v každé hale, troufnu si tedy říct, že znám ty problémy, které NBL má. Když někde vidím něco, co vnímám jako křivdu, tak na to upozorním. Jsou to často záležitosti, o kterých jiní mluví, ale opatrně. Já je řeknu veřejně.
Ano, někdy jsou to kontroverzní věci. Napadá mě třeba kauza rozhodčí a cesťáky. To jsem vnímal jako plivnutí do tváře všem, co platí příspěvky ČBF. Na to upozornit zkrátka chci.
Za ty roky jsi získal jakousi nálepku „zlobivého muže NBL“. Je to nějaká role, kterou sis vybral, nebo to jsi zkrátka ty?
Já jsem prostě takovej. Mám svoje příznivce a mám svoje hejtry. To k tomu patří, když jsi trochu vidět. Ale i ti hejtři musejí pochopit, že mě nejde o nic jiného než o basket. Chci ho posouvat.
Vím o tom, že jsou věci, které jsem posral. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Když rozjedeš deset věcí a tři se ti povedou, je to pořád lepší, než když nerozjedeš žádnou.
Navíc mám pocit, že se vnímání té mojí role časem mění. Je to i díky tomu, že jsem občas v nějakém podcastu nebo dám nějaký rozhovor a lidi mají šanci zjistit, jaké mám vlastně názory a proč je říkám. Najednou třeba zjistí, že nejsem úplný magor, který jenom nadává rozhodčím. Možná se zamyslí nad tím, co říkám a uvědomí si, že na tom bude něco pravdy. Setkávám se s tím stále častěji.
Říkáš, že stačí, když se povedou tři z deseti rozjetých věcí. Dej příklad nějaké povedené.
Hned mě napadne třeba vánoční kolo KNBL. Lidi do hal přijdou, je to atraktivní a je dobře, že vzniklo. Má jistě svoje odpůrce, hráči asi mrmlaj, ale basket potřebuje jít divákům takhle naproti.
Další věc je třeba komunikace rozhodčích vůči veřejnosti zpětně. Dva tři roky zpátky prostě mlčeli, mlčeli a mlčeli. To se změnilo, je to lepší. Troufnu si říct, že na tom mám částečnou zásluhu. Hodně jsem do toho dloubal, zpětnou vazbu jsem vyžadoval.
A teď samozřejmě musím chtít příklad nějaké té „posrané“ věci.
Mám jednu pořád dokola v hlavě. Asi tři roky zpátky jsem si pustil opravdu hodně pusu na špacír vůči rozhodčímu Petrovi Blahoutovi, když jsme hráli na USK. Hodně jsem mu tehdy ukřivdil. Přitom ho beru jako velice fajn člověka. Asi po třech dnech jsem si tehdy řekl „tak tady jsi to posral“.
Jinak co se týká mých výroků na Twitteru a podobně, nejsem si vědom toho, že bych napsal něco přes čáru.
Omluvil ses Petru Blahoutovi?
Myslím, že ano, že už je to za námi. Ale přiznávám, že nevím, jestli jsem se omluvil osobně. Já s rozhodčími mimo zápas v kontaktu nebývám.
Jak hodnotíš úroveň českých rozhodčích?
Kvalita rozhodčích stoupá, ale ne takovou rychlostí, jakou stoupá kvalita ligy. Máme tady dost kvalitních rozhodčích. Máme tady ale taky dost takových, kteří jsou pro veřejnost takřka nepřijatelní. Ať už kvůli pískání samotnému nebo chování během zápasu.
My potřebujeme rozhodčí, rozhodčí potřebují nás. Je jasné, že jejich rozhodnutí budí emoce. Znovu zmíním Petra Blahouta, který nás hrozně poškodil v zápase Brně, kde uznal trojku 0,4 sekundy před koncem útoku. Bylo to po time-outu, při němž jsme byli upozornění, že je čas jen na tip-in, dopíchnutí míče do koše. Ale Brown nakonec balón chytil a vystřelil klasickou střelu. Tam to na nás začalo padat a Brno to nakoplo.
Nicméně chyby rozhodčích k tomu patří a teď jde o to, jak se k nim rozhodčí postaví. Máme tady různé typy. Když píská pan rozhodčí Kučírek, tak všichni prodejci párků a piva v hale si mnou ruce, protože vědí, že ten zápas bude o půl hodiny delší. Trochu to zlehčuju, ale vlastně to tak je.
Myslím, že by rozhodčí měli umět věci vykomunikovat. Chyby se dějí. Dělají je rozhodčí, hráči, manažeři. Ale jde o to, jak se k nim potom postavit.
Pokud pan Kučírek nebude dostávat zpětnou vazbu za tyto jeho one man show během zápasů,ne od vedení ČBF, nedej bože od vedení ČABRu, což se samozřejmě nestane, ale od klubů NBL, bude to cesta do pekla a ty pomyslné nůžky mezi ním a NBL se budou víc a víc rozevírat…
— Tomáš Hrubý (@Hruby_Slamak) March 14, 2025
Ještě jeden návrat k tvému působení na síti X. Jak zpětně hodnotíš tvou slovní přestřelku se sportovním ředitelem KNBL Šimonem Sedlaříkem, která byla už poměrně dost osobní?
Samotného mě překvapilo, jak osobní to bylo. Ale vyříkali jsme si to, vzduch je čistý, je to za náma. Nicméně musím říct, že to Šimon tenkrát posral. Neměl si to dovolit už kvůli tomu, že v té funkci byl týden i s cestou. A já tu přece jen už nějaký pátek fungoval. Byly tady tehdy dokonce návrhy, že ho nepustíme k nám do haly a podobně, ale to jsem shodil ze stolu.
Beru to tak, že každý máme slabou chvilku. Náš vztah momentálně je korektní a Šimon podle mého dělá pro český basket maximum možného. Byl jsem jeden z těch, kdo ho do funkce navrhl.
Ty jsi hodně emotivní i během zápasů, to není žádné tajemství. Myslíš, že se s věkem zklidníš?
Popravdě nevím. Když je nějaký klidný zápas a já tolik nevyvádím, tak za mnou lidé z Ústí přijdou a ptají se, co se děje. Nějak si na to už zvykli.
Za ty roky tam pochopitelně bylo pár vyhrocenějších situací. Ale myslím, že to nějak nepřeháním. Zmíním teda vyhození od pana předsedy ČABRu v šestém utkání loňské série s Děčínem. To bylo politické vyhození. Z jeho strany to byla prasárna, neřekl jsem tehdy vůbec nic. Potřeboval si jen upevnit svou roli člověka, který má moc vyhodit Hrubého z haly.
Já se ale u pana předsedy ČABRu ještě zastavím. On je velice kvalitní rozhodčí. Jeho když zápas baví, tak neudělá chybu. Ale kdyby neměl tak obrovské ego a dal si říct v některých věcech, které se týkají rozhodčích, tak by to možná bylo pro všechny lepší.
Koho by sis přál jako nového předsedu federace?
Jirku Zídka.
Ale chci se zmínit o Miroslavu Janstovi. Je potřeba ten jeho příběh rozdělit na osobní část, kde se děly věci, které jsou asi špatně. To ať rozhodně soud. A pak je ta část basketbalová. Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, jak důležitou osobou on v českém basketu byl, co všechno byl schopen vylobbovat. Všechny sportovní svazy v Česku nám Mirka Janstu záviděly. Myslím, že už bohužel nikdy nikdo neudělá pro basket tolik, co Miroslav Jansta.
Sleduješ basket i ve svém volném čase?
Nevynechám jediný zápas Euroligy. Ta mě hrozně baví, víc než NBA. Sleduju i zápasy NBL na TVcom, snažím se jich vidět co nejvíc. Možná vyrazím taky do Rigy na Eurobasket.
Ty sám ještě někde hraješ, nebo se jinak udržuješ v pohybu?
Basket nehraju vůbec, ale chodím běhat. Hrozně mě to chytlo, baví mě to, trpím u toho, ale nemůžu bez toho být. Je to moje vášeň a totální droga.
Kolik máš osobák na půlmaraton?
Hodinu a 57 minut. Cokoliv pod dvě hodiny je dobré. Doufám, že jednou dám i ten maraton. Je to moje přání. Mám dvě – dostat Slunetu na zimák a zaběhnout maraton (smích).
Foto: Jan Russnák