Kdo letos získal individuální ocenění za celou sezonu KNBL už víme. Samí skvělí borci. I letos dostal CrunchTime možnost přispět do ankety Hvězdy KNBL, v níž hlasují zástupci každého klubu a také „experti“. Po roční pauze jsme toho rádi využili. Proč roční pauza? Já se přiznám – loni jsem prošvihl uzávěrku. Jde to za mnou, Honza je v tom nevinně. Letos jsem to pár desítek minut před deadlinem stihl. A proto je potřeba před našimi čtenáři vyložit karty na stůl a prozradit, jak jsem hlasoval a proč jsem tak učinil.
Aby bylo jasno, my jsme sice v CrunchTimu dva, ale hlasuje jen jeden. A to ten služebně i věkem starší. Demokratická diskuse v tomto případě zcela postrádá smysl. Buď by se mnou Honza souhlasil, pak v pořádku, nebo nesouhlasil, ale bylo by mu to prd platné. Takže tak.
MVP
V Česku sice souboj o tuto trofej není tak vyostřený, jako v NBA mezi Gilgeous-Alexanderem a Jokičem, přesto rozhodně nebylo jednoduché rozhodnout. Jasný lídr, který by neměl slabin, se totiž letos v české nejvyšší soutěži nevyprofiloval.
Bylo potřeba si určit nějaká kritéria, abych se vůbec dobral k nejužší skupině hráčů, ze kterých vybírat. Takže jsem chtěl, aby „můj MVP“ odehrál alespoň 30 zápasů a byl v týmu, který hrál v nadstavbové skupině A1. Tím pádem vypadli třeba slávističtí Watson-Gayle a Donner nebo jindřichohradečtí Bajema a Dorn.
Z těch nejvýraznějších hráčů mi tak zůstal ústecký Varner, písecký Martin Svoboda, děčínský Ogundiran a olomoučtí Carter a Wertz. Všichni jsou v TOP 10 střelců a téměř všichni jsou v TOP 10 užitečnosti. Až na Wertze. Takže jde ven, navíc není ani MVP vlastního týmu, Carter byl výraznější.
Jenže Carterův tým jako jediný z této čtyřky skončil se zápornou bilancí a navíc má ve třicítce hráčů s nejlepším ratingem Carter hned čtyři spoluhráče. Svoboda jednoho (Sýkoru, který odehrál 25 zápasů), Varner dva a Ogundiran také jednoho (Waltona, který odehrál jen 21 zápasů).
Tohle je pro mě nakonec X faktor. Svoboda a Ogundiran jsou pro své týmy naprosto klíčoví hráči. Základní sestava Olomoucka je sice výrazně odskočená od lavičky, ale Carter má kolem sebe čtyři velmi kvalitní borce a proto v mém žebříčku končí na čtvrtém místě.
Rozhodnout mezi zbývající trojkou je velmi složité a v podstatě neuděláte velkou chybu, ať už to poskládáte jakkoliv. Bilance týmů jsou prakticky totožné, statisticky nikdo od ostatních výrazně neodskakuje ani neztrácí, Ogundiran odehrál 36 zápasů, Svoboda 35, Varner 34, takže ani tady není žádný zásadní zlom.
Takže se vrátím opět o kousek výše: Ogundiran měl kolem sebe statisticky nejmenší podporu, nechyběl v žádném utkání a z výše uvedené čtyřky přesto skončil s nejlepší bilancí ve statistice plus/minus – měl +4,1. Několik zápasů Děčínu vyloženě vyhrál, nebál se to na sebe vzít v klíčových chvílích a titulu MVP rozhodně ostudu neudělá.
Moje pořadí:
1) Ogundiran
2) M. Svoboda
3) Varner
OBRÁNCE ROKU
Tady bych si po klausovsku dovolil citovat sám sebe a plácnout sem pár let starý odstavec, který je pořád platný:
Vybírat obránce roku je dle mého skromného názoru nejtěžší práce ze všech kategorií. Obrana není tolik viditelná a běžné smrtelné veřejnosti je k dispozici velmi málo relevantních dat, která by mohla být pádným argumentem v souboji dojmů. Protože tohle bez pokročilé analytiky nakonec vždycky bude tak trochu dojmologie. Musel bych vidět všechny zápasy komplet a musel bych mít všechny možné metriky k dispozici, abych mohl říct „tenhle kluk je určitě nejlepší obránce v soutěži“. Neviděl jsem všechny zápasy a metriky nemám skoro žádné (nepočítáme-li zisky a bloky, což je opravdu málo).
Letos jsem ale viděl dost zápasů Nymburka na to, abych byl přesvědčen o tom, že pro každého musí být noční můra, pokud se na něm točí dvojice Birts – Rylich. Konstantní tlak na míč, který dovedou tihle dva vyvinout, je v české lize nevídaný.
Moje pořadí:
1) Birts
2) Rylich
3) Půlpán
HRÁČ S NEJVĚTŠÍM ZLEPŠENÍM
Už když se loni v červnu ještě pouze polohlasně šeptalo o tom, že Jan Karlovský půjde do Písku, bylo jasné, za čím tam jde. Za příležitostí. A tu dostal a také ji využil. Nejenom, že se zařadil k hráčům s největším zlepšením, on se zařadil mezi nejvýraznější hráče ligy vůbec.
Tady není o čem. Karlos dostával loni v Ústí průměrně okolo deseti minut, pohyboval se okolo pěti bodů. Letos vyletěl na 25 minut, stal se 15. nejlepším střelcem celé soutěže a v zejména v její první polovině měl i několik výrazných momentů, kdy v posledních vteřinách rozhodl zápas ve prospěch Písku.
I druhý hráč odešel před sezonou do sršního hnízda. Matěj Burda navíc kvůli zranění Vojtěcha Sýkory nakonec odehrál asi ještě více minut, než bylo původně v plánu. V nadstavbě to bylo více než 29 minut na zápas. Střelecky se dostal do dvouciferných čísel, o tom se mu loni v Pardubicích mohlo jenom zdát, statisticky si ale polepšil napříč všemi kategoriemi. Stal se jedním z opěrných bodů třetího týmu soutěže.
Kdyby někdo chtěl dát na třetí místo dalšího píseckého muže Kevina Týmla, klidně by mohl. Já se ale přesunu na Folimanku a ocením výkonnostní posun Dalibora Vlka, který se možná malinko nenápadně letos stal 25. nejlepším střelcem soutěže. Střelou vedle není ani hlas pro Matěje Šafaříka, kterému po letošní sezoně snad už nikdo nebude komolit jméno.
Moje pořadí:
1) Karlovský
2) Burda
3) Vlk
NEJLEPŠÍ TRENÉR
Takhle, já si myslím, že nejlepším trenérem v lize je Tabellini. Jenže se dostáváme ke klasickému „nymburskému dilematu“ – jak přistupovat k týmu, který je jasně lepší než zbytek ligy, jeho priorita je většinu měsíců jinde a v řadě ligových zápasů nejde úplně na krev, protože to jednak nepotřebuje, jednak se hlavně nechce zranit. Pro takový tým je první místo povinnost, ale co ty tři porážky – je to moc, je to málo, je to fuk? Asi je to fuk. A to je právě problém. Já chci mít pocit, že trenérem roku v nějaké soutěži je člověk, pro jehož tým je každé utkání v té soutěži – s nadsázkou řečeno – bitvou na život a na smrt. Extrémně důležité. Že když čelí problémům, má při jejich řešení jen minimální prostor pro chybu.
Tabellini by klidně mohl být jedním z hlavních kandidátů na nejlepšího trenéra Ligy mistrů, měl by můj hlas. Je vynikající, Nymburk v něm našel poklad a je skoro jisté, že on sám se v budoucnu posune ještě dál. Ale v Česku, v letošní sezoně, je to prostě ….. takové ošemetné.
Pro mě je trenér roku KNBL Jan Čech. Písku se sice ani letos nevyhnul ve druhé polovině sezóny útlum formy, jehož podstatnou příčinou byla zranění. Ale stejně ten tým skončil třetí, zažije historické play-off, narve zimák, pro basket obecně to bude skvělé. Čech ani o píď neustupuje ze své vize, nebojí se dávat šanci mladým českým hráčům, dovede rozvíjet jejich talent, má jasný rozpoznatelný rukopis a Písek se i díky němu stává prestižní adresou pro tuzemské hráče. A taky – jen tak mimochodem – jedním z nejlepších týmů v Česku.
Opava se i přes všechny trable, které ji letos postihly, nakonec prokousala na druhé místo a to nemůže zůstat bez povšimnutí. Jméno Czudek bylo často skloňované a jistě padne mnohokrát i v této anketě. Na třetí místo se u mě dostal Martin Vaněk. Brno občas létá trochu pod radarem, ale vybojovalo si výhodu domácího prostředí ve čtvrtfinále play-off, má ideální mix cizinců, zkušených borců (respektive borce) a hlavně mladých českých kluků, kterým Marty umí dát důvěru a ideální prostor. On už ten fakt, že se v reprezentačním zápase v Británii dostali na palubovku tři hráči Brna o něčem svědčí.
Moje pořadí:
1) Čech
2) Czudek
3) Vaněk
A to je vše. Následují nejlepší pětky letošního ročníku, kde už nějaká velká překvapení asi nenajdete. Všem, kteří nakonec ceny získali, za CrunchTime gratulujeme. A pro nás fanoušky je dobrá zpráva, že o tu hlavní cenu se teprve hrát začne. Play-off startuje za pár dní. Připravte si popcorn, dejte chladit pití, snad to bude epesní podívaná!
Nejlepší pětka ročníku 2024/25
Rozehrávač: Ogundiran
2x křídlo: Varner, Martin Svoboda
2x pivot: Carter, Bishop
Nejlepší pětka českých hráčů 2024/25
Rozehrávač: Sehnal
2x křídlo: Svoboda, Bálint
2x pivot: Karlovský, Pecka
Nejlepší pětka zahraničních hráčů 2024/25
Rozehrávač: Ogundiran
2x křídlo: Varner, Wertz
2x pivot: Carter, Bishop
Foto: Jan Russnák