Pěkně se to opavskému kapitánovi Jakubu Šiřinovi v posledních dnech sešlo.
Nejprve překonal metu 700 odehraných zápasů v české nejvyšší soutěži. Krátce poté proniknul do desítky historicky nejlepších střelců, což ještě zvýrazní tím, až za pár dní dosáhne na hranici 9000 nastřílených bodů. No a taky ho fanoušci dotlačili k vítězství v naší anketě o Tvář NBL.
Málokdo zvládne v takto krátké době tak důrazným způsobem zpečetit své místo mezi největšími osobnostmi v historii ligy.
Individuální milníky ale „Šířa“ bere s nadhledem. Ví, že i přes současné druhé místo není letošní sezóna jeho Opavy ani zdaleka ideální.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Kdo byl pro tebe Tvář NBL, když jsi vyrůstal?
To bylo dost ovlivněné tím, že jsem s tátou jezdil pořád na Opavu a fandil jsem jí. Bude to možná znít trochu vlezdoprdelkovsky, ale pro mě to byl Petr Czudek. A taky Marek Stuchlý nebo Láďa Sokolovský. Ze zahraničních hráčů musím jmenovat opavského rozehrávače Rodericka Andersona.
Teď jsi podle výsledků naší ankety mezi fanoušky Tváří NBL ty. Cítíš se tak?
Ne, vůbec (smích). Výrazných hráčů je v lize hromada. Mnozí z nich toho spoustu dokázali, i když byli třeba pár let v zahraničí. Tváří NBL je určitě víc než jen Šiřina. To vítězství beru jako důkaz toho, že máme v Opavě velkou a věrnou fanouškovskou základnu, protože předpokládám, že většina hlasů pro mě byla odsud. Je vidět, že lidé tady mají basket rádi a ví, že ho tady hraju dlouho.
Řešili jste jednotlivá hlasování v šatně? Co třeba tvůj čtvrtfinálový souboj s Petrem Czudkem?
Pár debat proběhlo, hlavně u těch duelů Luďka Jurečky. Kvůli čtvrtfinále s Čoudou mi psali fanoušci, že je to pro ně taková Sophiina volba. Někteří se snad raději zdrželi hlasování.
Ty jsi v poslední době dosáhl samozřejmě daleko důležitějších individuálních milníků. Vše jsi podrobně rozebral v rozhovoru pro NBL.cz, takže na to se tě ptát nebudu. Zajímá mě letošní sezona vašeho týmu. Připomíná horskou dráhu, ale jste momentálně druzí. Převažuje spokojenost?
Když se podívám do tabulky, tak si řeknu, že to není špatné. Jenže si musíme přiznat, že nám k tomu dost pomohly i výsledky ostatních týmů. Realita naší hry je někde úplně jinde. Je to nahoru dolů. Doma porazíme Brno o 20, pak vyhoříme na USK. Provází nás to celou sezónu, nejsme schopni předvádět stabilní výkony.
Co je příčinou?
Jedním z důvodů jsou určitě zranění, ale ta jsou ve sportu běžná, s těmi počítat musíme. Já bych řekl, že naše první pětka není schopná najít správný rytmus a sehrát se, aby to klapalo. Mnohdy se stalo, že nás z bryndy tahala lavička, střídající hráči po nás museli stahovat soupeřův náskok. Snažíme se s tím pořád pracovat, najít optimální sestavu. Zatím se to úplně nepodařilo. Doufám, že na play-off to doladíme.
Sledujete před play-off situaci v tabulce a řešíte případné scénáře pro vyřazovací část?
Lhal bych, kdybych řekl, že se o tom občas nebavíme. Na konci základní části už se ty teoretické dvojičky pro play-off rýsují, takže menší debaty proběhly. Ale spekulovat moc nechceme, koneckonců loni se nám to vymstilo, když jsme vypadli ve čtvrtfinále s Ostravou. Navíc je to nevyzpytatelné. Můžeme skončit druzí a jít na Olomoucko, které na nás letos umí. Kalkulovat prostě moc nesmíme.
Přesto bych si tipnul, že každý dobře ví, jakou výhodu má druhé či třetí místo po nadstavbě – Nymburk můžeš potkat až ve finále.
Ano, to byl takový náš první a docela důležitý úkol. Už se nám to povedlo, horší než třetí být nemůžeme. (rozhovor vznikal ještě před tím, než Opava získala definitivu druhého místa – pozn. red.)
Ještě se vraťme k zápasům s Ostravou. Je to derby, řada hráčů včetně tebe hrála za oba týmy, tak jak moc prestižní tahle utkání pro vás jsou?
Pro hráče obou týmů i pro fanoušky v kraji je to o něco pikantnější než většina jiných zápasů. Na Tatran nás vždycky jezdí podpořit hodně lidí, má to pěkný náboj. Není to možná tak prestižní, jako El Nordico, ale ta facka, kterou jsme loni od Ostravy v play-off dostali, nás bolela.
Letos vás určitě nějak zasáhlo dění kolem Petra Czudka a spekulace o jeho odchodu. Cítíte změnu atmosféry v týmu?
Vnímali jsme, že to v klubu nebylo ideální, skřípala komunikace, do nálady se to projevilo. Nebylo to úplně příjemné období. Tím nechci říct, že už to zcela pominulo, ale je to přece jen trochu lepší. Bylo by fajn, aby se ta situace definitivně vyřešila co nejdříve.
Petr Czudek s vámi o tom nějak mluvil?
Měli jsme několik sezení před tréninkem. Říkal nám, ať se soustředíme na basket, protože jako hráči to stejně neovlivníme. Snažil se nás uklidnit a my se s tím snažili nějak pracovat. Ne vždy to ale bylo úplně jednoduché.
Petra Czudka znáš jako hlavního trenéra, jako sportovního ředitele, zažil jsi ho jako asistenta u reprezentace a kdysi dávno i jako spoluhráče. Nastoupili jste ale někdy proti sobě?
Potkali jsme se jako soupeři jednou. Kdysi jsem ještě z „nháčka“ hostoval do prvoligové VŠB a hráli jsme s Opavou, která tou dobou také byla v první lize. Byli jsme tehdy jediní, kdo je dokázal porazit, takže to ve vzájemných zápasech mám 1:0 (smích).
Umí na tebe Petr Czudek i po těch letech pořád zvýšit hlas?
Dovede pořádně sjet každého a je jedno, jestli to je Šiřina, Jurečka nebo nejmladší hráči. Když je to potřeba, tak si nebere servítky. Možná, že po těch letech je ale přece jen trochu vyklidněnější. Některé zápasy ho sice vytočí do běla, ale pak jsou utkání, kdy se nám nedaří a bere to s větším nadhledem. Prostě nahoru dolů, stejně jako naše výkony v letošní sezóně. Doufám, že až si to přečte, tak mě neseřve.
Petr Czudek je každopádně šoumen, umí se postarat o zábavu a já jsem spokojený s tím, že je můj trenér. Možná, že někteří hráči jsou spokojení méně, protože po nich křičí víc, ale to je zkrátka přirozený vývoj. Taky jsem byl mladý a řval na mě František Rón.
Dovedeš si Opavu představit bez něj?
Nedovedu. Doufám, že to nenastane.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Spousta lidí si nedovede představit Opavu ani bez tebe. Po přestupu z Ostravy jsi už nikam neodešel. Přitom je na internetu pořád dostupný rozhovor v Opavském deníku z roku 2014, kde se píše, že už jsi Opavu přerostl a máš před přestupem do Nymburka. V poslední odpovědi to dokonce vypadá, že už se s klubem loučíš. Proč z toho sešlo?
Oťukávání s Nymburkem tam bylo, ale nikdy jsem nedostal konkrétní nabídku. Nebylo to tak, že bych třeba odmítl kvůli tomu, že bych tam měl méně minut. S tím jsem počítal. Ale na stole prostě nikdy neležela žádná smlouva.
A co zahraničí?
Byl jsem jednou na tryoutu v belgickém Liege. Celé to bylo takové podivné. Po příletu jsem šel na trénink, kde jsme dělali situace 2 na 1 nebo 3 na 2, pak se střílelo a další tři dny už to bylo jenom o posilovně. Prostě zvláštní tryout. Na konci toho všeho mi řekli, že se rozhodli hledat jinou pozici, než je rozehrávač, takže to nedopadlo. Ale zkušenost to byla.
Žádná jiná zahraniční nabídka už nepřišla?
Asi nic, o čem bych věděl. Slovensko neberu jako zahraničí, párkrát se mě snažili kontaktovat z Levic. Já ale v Opavě vždycky dostal dlouhodobou smlouvu, je mi tu dobře a chtěl jsem jim tu důvěru oplatit.
Konkurenci se zahraničím jsi vedle reprezentace zažil mimo jiné i s Opavou v Lize mistrů. To byla asi tvrdá zkušenost?
Byla tvrdá, to každopádně. Ale snad nás to i navzdory těm prohrám posunulo týmově i individuálně. Zkusili jsme, jak se klubový basket hraje v kvalitnějších evropských ligách. Jsem rád, že jsme do toho šli.
Opava tradičně sází především na české hráče. Pokud už cizinec přijde, pak je tam často sám, jako například letos Howard. Snažíte se ho nějak speciálně začlenit?
Parta v Opavě byla a je skvělá. V šatně se dělá základ úspěchu. Pokud jde o cizince, vedení vždycky udělalo dobrou práci v tom, že to byli dobří kluci, kteří právě do té kabiny bez problémů zapadli. Platí to i pro Roba Howarda. Je to skromný kluk, který dovede naslouchat a s každým se pobavit. Je pro něj asi trochu složitější, že je tu sám, ale snažíme se mu v tom pomáhat a začleňovat ho do kolektivu. Hodně se baví se Šimonem Puršlem, vím, že třeba o Vánocích spolu byli v Praze.
Snad je tu spokojený. Koneckonců myslím, že spokojení tu byli všichni zahraniční hráči, když se tedy nebudu dívat zpět do dob, kdy jsme se motali kolem baráže a měli jsme tu třeba Chorvaty a podobně…
V Opavě máš čerstvě podepsanou smlouvu na dva roky. Už ale víš, co budeš jednou dělat po kariéře?
Chtěl bych určitě zůstat u basketu, zužitkovat zkušenosti a zkusit si trénování. Mám teď „béčkovou“ licenci. Přihlásil jsem se na studium „áčka“, ale je to časově náročné a zatím to nejde skloubit dohromady s hraním. Nejsem prostě schopný se dostavit na dostatečný počet přednášek. U Lukáše Pivody jsem ale už dva roky dostával šanci jako asistent u reprezentace U20 a strašně mě to bavilo. Zkušenost k nezaplacení.
Neříkám, že bych chtěl hned po kariéře začít trénovat nejvyšší soutěž, spíš bych si nejprve zkusil třeba první ligu. Prostě podobně, jako to měl Petr Czudek, když nejprve trénoval několik let opavské béčko. Uvidíme, jaká bude realita za dva roky.
Porovnej dvacetiletého Šiřinu se sedmatřicetiletým Šiřinou?
Jsem trošku pomalejší, ale fakt jenom trošku. Pořád podle mě patřím mezi ty rychlejší hráče. Až do 35 let – právě než jsem začal dělat asistenta Lukáši Pivodovi – jsem v létě vždycky trénoval individuálně se svým kondičním trenérem. Po sezóně jsem dva měsíce tvrdě dřel a to se mi pak vracelo, čerpal jsem z toho během roku. Když jsem začal u dvacítek, tak už na to nebyl čas a bál jsem se, co to se mnou udělá. Ale byl jsem překvapený, jak jsem to zvládnul. Možná jsem měl z těch předchozích let pořád ještě natrénováno. O svoje tělo se starám pořád stejně.
Řešíš třeba nějak speciálně stravu? Kamil Švrdlík nám nedávno říkal, že v den zápasu mu dělají dobře nudle „od číňanů“…
Když hrajeme doma, mám to stejně jako Kamil. Dávám si nudle se zeleninou a kuřecím masem od číňanů (smích). Před zápasem nad tím samozřejmě přemýšlím. Ale když nehrajeme, tak si klidně dám nějakou prasárnu, třeba svíčkovou, smažák nebo hambáč. Nejsem vyloženě typ, co by si hlídal přísně stravu a řešil kalorie.
O titulu, který Opava vyhrála před dvěma roky, už bylo řečeno snad vše. Jaká je ale motivace od té doby? Cítíš uspokojení nebo o to větší touhu to ještě jednou zopakovat?
Uspokojení bych tomu neříkal. Samozřejmě to byla euforie a radost zažít ten pocit, který vlastně do té doby znali jen hráči Nymburka. Bylo to něco neuvěřitelného a loni jsme to chtěli zopakovat, ale narazili jsme. Letos bychom o to pochopitelně chtěli také zabojovat, ale musíme být upřímní – Nymburk si se svou letošní hrou jde zcela jasně pro titul a bude to pro nás nesmírně těžké. Může mít špatný den, ale ta série je na čtyři vítězné. Tím ale v žádném případě nechci říct, že to balíme a jdeme pro druhé místo. Jen jsme si vědomi toho, jak složité to je.
Nemrzí tě vlastně trochu, že jsi celou svou kariéru strávil v nymburské éře, kdy získat titul bylo opravdu těžké?
Na jednu stranu mrzí, na druhou stranu pak ten jeden titul chutnal o to víc.
Poslední otázka, která zajímá nás všechny, co pravidelně po spuštění předprodeje marně klikáme na lístky do Dejvického divadla – můžeš zvednout telefon, zavolat svému spoluhráči Ivanovi Trojanovi a máš je?
Udělal jsem to přesně takhle, když jsem sháněl lístky pro tátu. Ivan to pokaždé zařídil. Věřím, že by to zařídil i pro mě (smích).
Foto: Jan Russnák