Nemyslete si, předvánoční hodnocení e-shopů klubů NBL nebyla anketa pro anketu. Vítěz z BK Opava vyhrál rozhovor, a tak jsme vyrazili do Slezska k předloňskému mistrovi, a děkujeme, že pro nás a hlavně pro vás odkryl něco ze svého fungování, přemýšlení, strategií, inspirací či úspěchů. Upřímně řečeno jsme netušili, na jak profesionální úrovni může fanshop v NBL fungovat. Máme z toho radost. Opravdu nás to potěšilo a věříme, že to může někoho inspirovat. Šéf opavského fanshopu a marketingový manažer Honza Krejčíř přitom říká: „Není to nic složitého. My jen plníme přání lidí.“ Skromnost stranou. V Opavě odvádí skvělou práci a na těch číslech je to vidět. Koneckonců vyhrát CrunchTime žebříček hodnocení e-shopů také není zadarmo.
Nemůžu začít ničím jiným. Připomeňme, že jsme v prosinci před Vánocemi porovnávali fanshopy, resp. e-shopy týmů NBL z pohledu koncového zákazníka. Zajímala nás přehlednost a design, objednání a doručení, rozmanitost sortimentu. Vždy jsme si našli nejdražší položku a na ní to testovali. U vás byl nejdražší sedací vak. Strhli jsme vám body, protože osobní předání v hale jako jediná možnost doručení nás zklamala a skončili jste na 4. místě. Později se vysvětlilo, že sedací vaky jsou v jiném režimu než ostatní sortiment a po přezkoumání jsme e-shop BK Opava vyhlásili nejlepším v NBL.
Takže proč se nedají ty pytle poslat?
Protože jsou ty pytle prostě velké, takže samozřejmě z technických důvodů posílání. Moc si nedokážu představit, jak bychom to balili. Jestli do krabice, do pytle, nebo jak bychom to dostávali do Zásilkovny. Fakt je to jediná položka, která se nedá poslat. Navíc jsme chtěli zrovna u této položky, která byla potom při tom přehodnocování trošku kontroverzní, dodat lidem těsné spojení s klubem, že fakt s tím pytlem odchází z palubovky. My ten pytel máme dost často v bonusové divácké soutěži. Vždycky během zápasu vylosujeme někoho z fanoušků, kdo jde házet šestky, a ten, který ty šestky vyhraje, tak si ještě může hodit half court shot o velký basketbalový koš nebo o ten pytel. Dát tak někomu i zážitek, že z utkání odcházíš ne s tričkem nebo nějakým drobným merchem jako šálou, ale prostě odcházíš s tím pytlem, který smýkáš nějak domů.
A už si ho někdo odsmýkal domů ať už z fanshopu nebo soutěže?
Určitě to nejsou desítky kusů ale spíš jednotky. Je to položka, která je drahá. Dokázali bychom vyrábět i levnější sedací vaky, ale šli jsme do té úplně top varianty. Můžeš to vzít ven na sníh, do bláta, pak to umyješ vapkou. Pes ti to nerozkouše. Děti do toho nevlezou. Jde to doplňovat. Před Vánoci se to prodávalo v řádech jednotek kusů. Dva nebo tři se podařilo věnovat v rámci úspěšné trojkové soutěže a asi dva ve střelbě z půlky.
O co je tedy největší zájem?
Od začátku loňského roku tady pracuju jako marketingový manažer a mám na starosti i celý fanshop. Navazoval jsem na to, co tady kluci dělali předtím, ale nebyl nikdo, kdo by se tomu mohl věnovat soustavněji. Pracoval jsem 18 let ve sportovním obchodě, takže mám zkušenost s maloobchodem i velkoobchodem. Nějakým způsobem jsem to tady vybudoval a dneska už to máme spojené všechno v jednom systému, takže po každém zápase hnedka vím, co se prodává. Fakt to platí zápas od zápasu. Na každém utkání zmizí několik triček, mikin, dresů a opravdu se nedá říct, že by jedna z těch položek byla úplně vypíchnutá za těch 12 měsíců, co jsem měl fanshop pod sebou. V létě jsou to trička, kšiltovky, snapbacky. V chladnějším období je to o mikinách. V zimě jsou to kulichy. V létě se prodávají tenčí ponožky, v zimě hrubší. Fakt je to velmi vyrovnané. Není žádná položka, která by za ten rok byla úplně top.
Řekni mi víc o dresech. Prodávají se i modré nebo všichni chtějí být součástí žlutého pekla?
Žluté suverénně nejvíc, ale jsou případy jednotek kusů, kdy si lidi napíšou o modrý dres. Je to decentnější, ale zároveň je to za mě zatím nejhezčí varianta a to tu chodím na basket od roku asi 95. Ta kombinace je zajímavá, ten kontrast tmavě modré se žlutou. Mně se líbí ten modrý dres víc, ale když sedím u toho stolku a řvu ty svoje emoce do mikrofonu, tak jsem na ty žluté dresy doma zvyklý. Když jsme jeli s kámoši na Slavii, tak jsme taky jeli ve žlutém, ale když vidím hrát kluky kdekoliv venku, tak mně ty žluté dresy připadají méně zajímavé.
Dříve se tady prodávaly originál dresy za 1600 Kč. Snažili jsme se udělat cenově dostupnější repliku. Prodáváme je za 990 Kč. Za loňský rok jsme prodali zhruba 310 replik dresů. Jsou v tom repliky s hráčem a číslem, nebo si lidi mají možnost objednat a nechat si vyrobit vlastní dres. Pro kámoše k narozeninám, pro dítě a tak dále. To je za příplatek 200 Kč a trvá to deset dní.
Čí dresy jdou nejvíc na odbyt?
Koho bys řekl?
Šířa.
Jasně. Šířa jde suverénně nejvíc. Ten je úplně odskočený od malých dětí po XXL. Řekl bych, že na druhém místě je Radek Farský, který má vizáží, chováním, Instagramem nejblíž k mladým lidem. Luděk Jurečka taky dost. Pak je to vyrovnané.
Brněnské Žabiny po postupu do Euroligy přidaly do nabídky dresy v euroligové edici. I jiné týmy to tak dělají, když postoupí do prestižní soutěže. Taky jste takto nabízeli dresy s logem Ligy mistrů?
Ať už z Ligy mistrů nebo před tím FIBA Europe Cupu se dresy prodávaly jako originály. Věci z Ligy mistrů jako balóny a jiný specifický merch, který si nikde nekoupíš, jsme dávali různě do soutěží, na charitu, hráči je podepisovali a dělali jsme z toho jakoby výjimečné věci, abychom lidi zase trošku přitáhli navzdory tomu, že se klubu v Lize mistrů nedařilo.
Jaký boom jste zaznamenali ve fanshopu po titulu?
Nemyslím si, že by to byl úplně velký boom. Prodalo se samozřejmě poměrně dost permanentek navíc, ale myslím si, že ten největší boom nastal kolem zápasu Ivana Trojana. To jsme přitáhli i lidi, kteří na basket v Opavě doposud nechodili, tak přišli na Ivana. Jsem přesvědčený, že to byl ten největší boom. Od zápasu s Ivanem tady potkáváme víc lidí a pro mě cizích lidí, které jsem na basketu od těch 90. let nepotkával. Takže ta skupina se rozvíjí i trošku jiným směrem. Tohle byl v té době obrovský highlight.
Jaký je ten kreativní proces? Kolik vás tady je? Kdo to vymýšlí? Nabízíte i nebasketové věci, které by nenapadly každého jako zmiňované sedací pytle nebo vánoční baňky.
Jsem tady já, Dominik má na starosti sociální sítě a je vedoucí mužstva, moje asistentka Bára, Ondra má na starosti ticketing. Máme marketingovou WhatsAppovou skupinu, ty nápady na sebe sypeme a jednou za čas se potkáme. Bavíme se, co a kam vylepit, koho oslovit.
Ta nabídka je teď extrémně široká. Bezdrátové nabíječky, termohrnky, kafe s logem BK Opava. Sedací pytel je myšlenka moje a kolegy z jedné reklamky. Prý hele, zkus to dát do soutěže a uvidíme. Říkám, ne, když už, tak na plné pecky. Uděláme tři barvy. Něco pro holčičky, něco neutrálního žlutého, něco černého pro kluky. Pak zase přišel s nápadem, že uděláme tetris. Starý plastový tetris s logem BK Opava. Bavili jsme se o tom a on najednou přinesl deset tetrisů. Zůstal tam poslední. Blbost za tři stovky…
Dříve, než jsem přišel, neměl fanshop z mého pohledu velký obrat nebo zisk, ale když už teď vím, jak je to v ostatních klubech, nebylo špatné. Když jsem pracoval ve sportovním krámě, stojíš za pultem, přijdou lidi a ty musíš to zboží odprezentovat a každý smlouvá, jestli by nešla sleva. Teď je to jiné. Teď jsem začal plnit přání lidí, která se na ten klub sypala, a nebyl tady člověk, který by měl energii a časový prostor to s nimi řešit.
Co to bylo za přání?
Různá trička, mikiny. Udělat to jinak. Když máme mikinu přes hlavu, chceme mikinu na zip. Těch fanoušků, kteří by něco chtěli, bylo hrozně moc a z mého pohledu nebylo složité do toho šlápnout. Bylo složité přesvědčit vedení klubu, že to je opravdu segment, který tomu klubu může přinést i poměrně dost financí, které zpátky putují do klubu, a my se snažíme najít i další finanční toky nejen od partnerů. Máme tady svoji kavárnu, bufety, fanshop. Když jsme spustili fanshop v hale na novém místě v lednu 2024, na první dvě domácí utkání byla tržba přes 50.000 Kč. Pětinásobek než byl běžný standard v té době. A zároveň začali lidi chodit s náměty na další věci.
Je nějaká položka, která se moc neujala?
Vánoční baňky se nikdy moc neprodávaly. Vyrábí se ve Slezské tvorbě v Opavě. Spíš to je produkt, který se rozdával partnerům před Vánocemi jako pozornost. Ale před Vánocemi jsem dal 30 baněk do Decathlonu a když jsem tam v lednu byl, měli poslední dvě.
Mám pocit, jako by se alespoň trochu vracel fenomén devadesátých let v podobě sběratelských karet. Některé kluby NBL je nabízí. Vy ani při vašem širokém sortimentu nikoliv. Co kartičky, budou?
Já si to pamatuju samozřejmě, jako děcko jsme měli ty archy, ale dnes kartičkám už moc nevěřím. My jsme jiné možnosti neměli. Dneska děcka hrají na PlayStationu NBA 2K25, můžou sledovat zápasy NBA a Euroligy. V létě tady týden trénoval Vítek Krejčí, tak ho děcka mohla potkat okolo haly. My dostáváme pořád maily, že někdo nabízí podpisové karty, ale moc velkou budoucnost bych tomu nedával. Za mě je největší zážitek, když to dítě jde za tím hráčem a nechá si to podepsat a my máme podpisové karty. Letos jsme je dali do speciálních krabiček, kde je týmová fotka a pak každý hráč. Možná se pletu, ale nevěřím, že si ještě dneska bude někdo dělat nějaká alba. Je to pryč.
Kde čerpáte inspiraci? U nás? V zahraničí? Mimo basketbalové prostředí?
U nás určitě mimo basketbalové prostředí. Šlapou do toho hokejové a fotbalové kluby. Kometa, Slavia, fotbalová i hokejová Sparta. Na české poměry tady chodí hodně lidí, ale my chceme, aby chodilo ještě víc. Když vyjede 5000 Slávistů do Itálie na fotbal a všichni si koupí stejné tričko, to je prostě paráda. Toho bych někdy chtěl docílit. Představa, že pojedeme třeba do Brna na basket, tak si nemyslím, že by si všichni výjezdoví fanoušci koupili tričko Basket Brno – Opava. Ale kdybych to tričko měl, tak pokaždé co pojedu do Brna, tak bych si ho vzal. Pořád si myslím, že v tom merchi jsou obrovské rezervy. Obecně v NBL i v našem. Pomaličku to těm lidem dávkujeme. Snažíme se pracovat s ročními obdobími, ale narážíme na kupní sílu. Když vyrobíš tisíc triček, můžeš je prodávat místo 490 za 390. Když uděláš třicet krýglů s vygravírovaným logem BK Opava, bude to za raketu. Když jich uděláš 300, můžeš je prodávat za stovku.
Kde čerpáte inspiraci v zahraničí?
Když kluci hráli loni Ligu mistrů a hráli na Rytasu Vilnius, tak vedle byl fanshop Žalgirisu. To nám otevřelo oči, abychom trošku opustili žluté a modré barvy a ten běžný design, že jen někam plácneš logo nebo stroze napíšeš Heja Opava. Zjišťujeme, že lidi když jdou ven někam na pivko, tak si vezmou černou mikinu, kde může být někde decentně logo.
Vyhrát nejlepší fanshop ligy není jen tak. Myslíš si, že máte nějaké know-how?
Není to nějak složité. Jsou to klasická, ale kvalitní trička s nějakými našimi nápady a snažíme se je dělat už nejenom ve žlutých barvách. Ve žluté barvě půjdou lidi na basket. To je úplně jasné. Ale ani já ve žluté mikině mezi lidi nejdu. Takže najednou řešíme i varianty bílé, kšiltovku s růžovým logem a kšiltem, college mikiny. Mám nápad, objedu pár reklamek, zjistím, jak to jde. Nechci prodávat tričko za 250 Kč, které vím, že bude zmuchlané. Vyberu si kvalitní. Prostě bude stát pětistovku, ale je to gramáž.
Já bych to nějak nepřeceňoval. Trošku to srovnávám s tím, když jsem pracoval 18 let ve sportovním obchodě. Tohle si opravdu užívám, protože ti lidi to chtějí a my jim plníme přání. Oni nesmlouvají o ceně, jak je dneska běžné. Ví, že kdyby si řekli o slevu, tak okrádají klub, kterému fandí. Takže i pro mě je to najednou po 18 letech takový normálně fungující projekt, jak by to asi mělo být. Myslím si, že dost lidí pochopilo, že to děláme pro ně.
Zmínil jsi loni prodaných 310 dresů. Také jsi zmínil tržbu 50.000 Kč za zápas po otevření nového fanshopu. Jaké máte roční tržby?
Předloňský rok, než jsme loni fanshop rozjeli trošku víc, tak tam byly ještě velké rezervy a obrat byl 400.000 Kč za rok. Obrat samozřejmě není zisk. Tehdy se prodalo 80 dresů, ale ty tehdy stály 1600 Kč, protože to byly originály. Když jsem loni nastupoval, měl jsem cíl nebo ambici obrat i počet prodaných dresů zdvojnásobit. Za loňský rok 2024 jsme měli ve fanshopu tržby 1,2 miliónu korun a vyrobili jsme 310 dresů. I vzhledem k tomu, že jsme vypadli posledního dubna ve čtvrtfinále a od května do září se tady 5 měsíců nic nedělo, tak si myslím, že to byl výborný rozjezd.
Obrat nebo tržby samozřejmě nejsou zisk, takže vydělá si fanshop na sebe včetně platu toho, kdo tam během zápasu prodává?
Určitě ano. Fanshop je v zisku a do rozpočtu přispívá, než aby ho klub musel dotovat. Pak tam mám dvě holky, které chodí prodávat. Jedna z nich má i zkušenosti ze sportovního prostředí, ale prostě funguje, když jsou hezky oblečené, hezky učesané a vždycky na sobě nějaký ten merch mají.
Do jaké míry jste výhradně regionálním klubem nebo zasíláte z e-shopu i někam dál?
Je potřeba si říct a to je zásadní, jak jste v rámci ankety hodnotili e-shopy z uživatelského pohledu, tak e-shop vůči fanshopu je tak 10 % a možná i to přeháním.
Posíláme na Slovensko, do Polska šla objednávka. Po republice hodně. Olomouc, Kroměříž, Pardubice, Brno, v Praze máme fanoušky. A potom přijdou paradoxní extrémy, když si to objednají lidi, co mají možnost si to vyzvednout v hale nebo tady rovnou koupit. Když vím, že si to tričko objedná člověk, který bydlí v Opavě o ulici vedle mě, tak než abych to balil, nesl do Zásilkovny, posílal, ono to pojede na depo do Ostravy a druhý den to přijede o ulici vedle, tak mu zavolám, jestli mu to nemůžu hodit domů. Ne, že bych byl takový odpůrce uhlíkové stopy, ale když jedu domů, tak to vezmu o ulici vedle a místo poštovného mu tam přidám náramek nebo nějakou drobnost navíc.
Už jsi zmínil, jak jsi nesl baňky do Decathlonu. V opavské pobočce má BK Opava svůj koutek. Jak se vám to povedlo?
Decathlon se rodil víc než rok. První oslovení přišlo z Decathlonu asi před rokem a půl, že by měli zájem o spolupráci, že by chtěli podporovat mládež a dostat se nějak k opavskému basketu. To bylo ještě předtím, než jsem nastoupil. A když jsem nastoupil, tak jsme to znovu otevřeli. Tehdy se zrovna měnilo vedení opavské pobočky a hned při druhé schůzce jsem tady měl ředitele Decathlonu pro míčové sporty pro celou republiku a šéfku basketbalové sekce pro celou republiku. To bylo někdy v březnu loňského roku, kdy vymýšleli, jak by mohli být tady na hale. U hlavního vchodu jsou dvě figuríny, které mají na sobě basketové Tarmac věci z Decathlonu. A já jsem otevřel myšlenku, proč bychom nezkusili udělat u nich nějaký fanshopový koutek. Tak jsme se domluvili, že to zkusíme. Netušil jsem, jak těžký proces to bude, protože to všechno bylo v rámci několikaměsíčního smluvního jednání mezi Českem a Francií. Všechno se muselo schvalovat ve Francii a my jsme komunikovali s českým zastoupením i napřímo s Francouzi.
Já měl jednoduchou představu, že tam dáme 20 dresů na zkoušku. Neslibujeme si od toho, že by se prodalo větší množství. Spíš reklama, že se ukážeme někde mimo halu. Ve finále to dopadlo tak, že nám vyhradili fakt velmi hezký prostor přímo u pokladen. Takže nejlepší a nejviditelnější místo hezky ve žlutomodrých barvách. Domluvili jsme se, že tam dáme výběr věcí, který budeme v sezoně měnit. Udělali jsme k tomu otvíračku. Makety Šíři a Čoudy z otvíračky jsou tam dodnes. Ten proces byl poměrně složitý. Vytipovat produkty, nahlásit jim je, oni k nim nechali vygenerovat kódy, aby se to dostalo do jejich softwarového systému. Pak teprve se řeší zásobování, co tam dostat a kolik. To jsme ladili opatrně, ale ta první várka zmizla fakt velmi rychle. My jsme to otvírali 22. listopadu a hned 5. prosince dodávali další zboží a už je to zase probrané.
Už teď to má větší efekt, než jsem si myslel, že to bude mít. Já jsem si od té spolupráce sliboval dvě věci. Budeme vidět někde mimo halu, a když přijde v létě období, že hala je zavřená a lidi si to sice můžou objednávat, ale nemají kontakt s tím merchem, tak si tam zajdou. Takže moje očekávání to splnilo a to vlastně ještě nedošlo k tomu období, na které čekám. Myslím, že pro obě strany je to velmi zajímavé. I Decathlon si to chválí a je to první spolupráce českého Decathlonu s nějakým profesionálním klubem.
Kam směřujete? Máte nějaký cíl, plán? Ať už finanční, kolik procent rozpočtu klubu pokrýt prodejem merche, nebo třeba i po stránce sortimentu. Jakou vidíš budoucnost?
My jsme do toho fanshopu ve větším šli, abychom zjistili, jaký to má potenciál, jestli to není nezanedbatelná položka a za tu loňskou sezonu je to podstatná finanční část pro klub. Já jsem přesvědčený, že když jsme to nastartovali, nemusí to tak být každý rok. Návštěvnost i prodej těch věcí se odvíjí od toho, jak se nám daří, v jaké části sezóny jsme, jak daleko v sezóně dojdeme.
Těch variant, co se dá vymyslet a udělat, je hodně. My spíš narážíme na místo. Už nemáme prostor. Máme výdejové okno, kde jsou věci vystavené a vytahujeme ven stojany s dresy, ať jsou lidem blíž. Blížíme se do fáze a vymýšlíme variantu, že bychom se na hale posunuli někam jinam a byl to prostor jako kamenný obchod, kde budou dvě tři holky prodávat a už to nebude jenom výdejové okýnko.
A po stránce sortimentu?
Nám se hrozně líbí ty „pumácké“ (čti od Pumy) věci. Žalgiris, který je celý v Pumě, se dostal přímo na stránky Puma.com, takže přímo tam koupíš jejich věci, což je super.
Takže chcete být v e-shopu Pumy vedle Žalgirisu?
To asi úplně ne, protože my chceme ty věci prodávat a ne platit Pumě za to, že je prodává. Chceme ale našim lidem nabídnout víc „pumáckých“ věcí. Dříve jsem měl Pumu spojenou s házenou a fotbalem, ale najednou koukám, že lidi kolem mě chodí v Pumě. Ty věci jsou hezké, decentní. Holky ze ZVVZ USK taky hrají v Pumě. Rozšiřuje se to čím dál tím víc. Debatujeme nad tím, že když no name mikina BK Opava je za 1000 Kč korun, tak možná lidi jsou schopní dát i nějakou kačku navíc, protože to bude Puma. Značka, ve které hrají ti, kterým oni fandí. Takže směřujeme víc k „pumáckým“ věcem, i když samozřejmě nejsou levné.
Od nového designu dresu na další sezonu si slibujeme, že to zase trošku víc nakopneme. Letos máme stejné dresy jako loni, a když jsme za loňský rok vyrobili pro fanoušky 310 dresů, letos jich prostě nemůže být tolik už jenom z toho důvodu, že jsou stejné. Chceme udělat změnu kvůli týmu, ale i kvůli tomu abychom zase nabídli trošku něco jiného, ať 3 roky nehrajeme ve stejných dresech.
V NBA jsou populární záběry, jak si hráč sundá dres a věnuje ho fanouškovi. Ty záběry se pak stávají virálními. Je tohle v českých podmínkách u vás reálné?
Hráč má na sezónu jeden modrý a jeden žlutý. Kdyby tohle jednou někdo udělal, tak se strhne lavina. Po sezóně je dostanou a můžou je komukoliv věnovat.
Něco jsi mezi řečí nakousl, ale řekni mi na závěr, kdo je Honza Krejčíř? Zmínil jsi fandění v devadesátkách, komentuješ, jsi na marketingu a vedeš fanshop. Takže americký… pardon opavský sen od utírání podlahy po ředitele?
To úplně ne. Já jsem příběh, který chodil v 90. letech za 20 Kč na Mařádkovu za Dušanem Štěničkou, který je teď mým kolegou, škemrat o lístky a vybírat si to místo, abych náhodou neseděl někde za sloupem. Pak jsem byl kámošem s mnoha hráči. Ondra Dygrýn, mimochodem rozhovor výborný, je můj výborný kámoš. S jeho bráchou jsem v Olomouci studoval tělák. A pak díky tomu, že jsem pracoval ve sportovním obchodu, který tady je 300 metrů od haly. My jsme byli kromě všeho speciálka na kolečkové brusle. Když tady hrál Pampi (Pavel Pumprla), Slamák (Tomáš Hrubý), Čarda (Michal Čarnecký), Benjo (Ondřej Dygrýn), samozřejmě Šířa a tak dál, tak si všichni u mě nakoupili kolečkové brusle, takže s dost klukama jsme se spřátelili. Když přijede Slamák, tak se zeptám, jestli ještě bruslí nebo jenom běhá. Se Šířou jezdíme i na chatu. Díky tomu všemu jsem se relativně náhodou dostal k moderování utkání, když jsem začínal jako záskok. První zápas byl po návratu Čoudy a Šíři po mistrovství světa v Číně 2019, tak jsem měl za úkol je přivítat.
Potom vedení od tehdejšího po současné mě vždycky přizvalo k nějaké akci, jestli bych jim neporadil. Snažím se být v Opavě trošku aktivní. Mám největší oddíl na kolečkové brusle v Česku, dělám tady 20 let noční jízdy na kolečkových bruslích. Běhy, bajky atd. Žiju veřejným sportovním životem. Pomáhal jsem s programem k akci 20 let výročí od postavení haly. A pak jsem si říkal, hele, teďka možná je čas tomu klubu, který mám hrozně rád, nějakým způsobem pomoct i po stránce marketingu a nějak to zkusit posouvat. Tak se podařilo se současným vedením domluvit a od začátku loňského roku tady pomáhám s marketingem.
Foto: Jan Russnák