Česká reprezentace v pátek postoupila na Eurosbasket. Stalo se tak popáté v řadě, takže by se to mohlo jevit jako formalita, nicméně takoví Chorvaté by mohli namítnout, že to vůbec samozřejmé není. Zdálo by se tedy, že před pondělní kvalifikační rozlučkou v Británii bude v českém týmu panovat pohoda, jelikož tlak je už nulový.
Chyba lávky.
V neděli se na oficiálním webu federace objevilo preview, ve kterém manažer reprezentace Jiří Welsch mimo jiné vysvětluje dvě absence. A to tímto způsobem:
Na což pak celkem nepřekvapivě zareagoval Ondřej Balvín na svém Instagramu:
BUM! A idylka je pryč.
Jako vždycky, má i tahle mince dvě strany. Jedna věc je jistá – Ondřej Balvín si s vedením reprezentace svůj případný předčasný odjezd z reprezentačního srazu dopředu nedohodl. Potvrzuje to i ve svém příspěvku, kde říká, že se s trenérem Ocampem sešel až po posledním zápase, tedy po prohře s Řeky. To je určitě jeho chyba, tuhle domluvu měl uzavřít dříve, aby ji pak „mohly obě strany aktivovat“, jako se to podle Welsche stalo v případě Satyho.
Ono sice proti té Británii relativně o nic nejde, ale zase je asi potřeba si uvědomit, že reprezentace není holubník. Tam se očekává určitá míra profesionality. Není to jako když v krajském přeboru čekáš v neděli ráno před školou, jestli se ti sejde aspoň sedm použitelných lidí, nikdo si nezapomene tmavý dres a aspoň dva to budou schopní odřídit. V reprezentaci máš prostě nějaký plán, potřebuješ mít kompletní tým, protože ani v přáteláku nechceš dopustit nějakou blamáž. A očekáváš zodpovědný přístup.
A ještě jedna věc – možná ta vůbec nejdůležitější – měl by sis uvědomit, že v tom týmu nejsi sám. Protože si lze velmi snadno představit, že v letadle do Británie sedělo několik dalších hráčů, kteří by si možná raději taky odpočinuli a mají pro to úplně stejně validní argument jako Balvín – o nic už nejde, máme náročný program, mám svůj věk, reprezentuju vždy a ochotně a můj klub mě potřebuje a živí. Když ve své reakci napíšeš „nechci riskovat zranění v zápase, který podle mého názoru už pro mě nemá význam“, tak máš určitě pravdu, ale stejně se může cítit pět, šest dalších lidí v tom mančaftu. I vzhledem k tomu by možná nebylo od věci to prostě zkousnout, odletět, odsedět si to tam s minimální minutáží (předpokládejme, že něco takového bylo mezi těmi kompromisními variantami, o kterých mluví Welsch) a zapomenout.
Na druhou stranu … Balvínovy argumenty jsou jednoznačně srozumitelné, pochopitelné a vlastně očekávatelné. Ten kluk reprezentuje poctivě, nikdo nemá důvod jeho ochotu přijet zpochybňovat. O té předchozí špatné zkušenosti se zraněním nekecá. Jeho klub mu zajišťuje živobytí. A je snad naprosto zřejmé, že zápas v Británii je ideální pro to, aby se otrkali hráči, kteří jednou – spíš dříve než později – budou muset Ondru Balvína v reprezentaci nahradit.
Už kvůli tomu a z úcty k hráči, který je stabilní oporou reprezentace, se tohle nikdy nemělo dostat ven. Dá se pochopit, že vedení nároďáku bylo zaskočené, možná můžeme dokonce předpokládat, že je Ondřej asi nasral, možná padla nějaká silnější slova, možná se někdo cítil zrazen, ale nikdy – NIKDY – se taková věc nemá a neměla dostat ven.
Vždyť je to tak jednoduchý. Dokonce to můžeš vykomunikovat tak, že to otočíš ve svůj prospěch. Něco ve smyslu „Tomáš Satoranský a Ondřej Balvín s reprezentací do Británie neodcestují, při jistotě postupu dostanou šanci mladí hráči, aby nabrali zkušenosti a mohli v budoucnu převzít roli současných opor“. Jediný člověk by se nad tím nepozastavil, protože každý rozumný fanoušek chce, aby v takových utkáních ti mladí hráli co nejvíc. Všichni by si řekli „no vida, to je rozumné, ať se mladí ukážou“.
Ale ne. Ty místo toho zřejmě v nějakých emocích hodíš jednu ze svých dlouholetých opor veřejně pod autobus v prohlášení, kde z dvaatřicetiletého zkušeného borce uděláš v podstatě zlobivé dítě, které uteklo po večerce z domu. A ještě hůř to působí v kontextu toho, že zároveň řekneš, že Saty nejede, protože je o kvalifikaci rozhodnuto a argumentuješ v jeho případě osobními důvody a klubovou situací. Vždyť to jsou přesně ty samé věci, kterými argumentuje i Balvín. V tu chvíli stavíš v podstatě jednoho proti druhému, a to naprosto zbytečně.
Je to ukázkově nezvládnutá komunikace a chyba.
Tuhle jizvu na kráse postupu teď bude potřeba nějak zhojit. Z čistě basketbalového hlediska za Balvína typologicky a zkušenostmi adekvátní náhradu nemáme. A z lidského hlediska by bylo nešťastné, pokud by nadcházející Eurobasket – což bude možná poslední velká akce téhle nebývale úspěšné party, které je Ondřej Balvín nedílnou součástí – poznamenal takový incident.
To si snad nepřeje vůbec nikdo.
Foto: CZ.BASKETBALL